Zázrak přírody. Tento olivovník je starý tisíce let, přesto stále plodí

Majitelem a opatrovníkem stromu je Salah Abu Ali, na jehož pozemku strom nazývaný podle súfijského mystika al-Badaví stojí. Aliho rodina se o strom stará a pravidelně ho zalévá, zvláště v obdobích sucha.

Olivovník má úctyhodné rozměry. Měří 12 až 13 metrů na výšku a 25 metrů na šířku. Jeho kmen je již dávno dutý, což poněkud ztěžuje možnost přesnějšího určení jeho věku. Nelze jej totiž určit z letokruhů.

Jisté je pouze to, že patří k hrstce olivovníků ve východním Středomoří, jejichž stáří přesahuje 2000 let. Jak připomíná web Atlas Obscura, v roce 2010 provedly dva týmy – jeden z Itálie a druhý z Japonska – datování stromu pomocí radiouhlíkové metody a určily jeho stáří na 3000 až 5500 let.

Pokud by platila horní hranice tohoto rozpětí, byl by tento palestinský kmet nejstarším olivovníkem na světě. S jistotou to však tvrdit nelze.

Pro rodinu, na jejímž pozemku stojí, potažmo pro celou vesnici, má strom obrovský význam, zejména symbolický. Navzdory obdobím mimořádného sucha, navzdory vysokému věku, navzdory geopolitické situaci, stále žije a plodí. A ne málo. Když je dobrý rok, vydá 500 až 600 kilogramů oliv.

Podle Abu Aliho je chuť oleje, který se z nich lisuje, výjimečná. Vysvětluje to tak, že čím je strom starší, tím je jeho olej kvalitnější a chutnější.

I letos se Salah Abu Ali dočkal v půli října úrody. „V době sklizně se schází celá rodina; přicházejí i přátelé, aby nám pomohli. Jak vidíte, strom se skládá z několika kmenů. Toto je ‚matka‘ a toto jsou její ‚dcery‘,“ ukazuje v reportáži agentury Reuters.

„Strom tvoří několik vzájemně propojených kmenů, které samy o sobě představují téměř celý olivový háj. Mám sice i jiné prastaré olivovníky, ale celý můj háj nedá dohromady tolik, co tento jediný strom,“ říká Abu Ali.

Nepochybně i proto se necítí být pouze farmářem, který se o strom stará. Mnohem více se považuje za jeho opatrovníka a ochránce. Starost o věkovitý olivovník vnímá jako požehnání a zodpovědnost.

„Dá-li Bůh, prokážeme, že jsme této odpovědnosti hodni – vždyť jsme tento strom zdědili po svých předcích a předáváme jej z pokolení na pokolení. Jen si představte, kolika generacemi prošel. Uplynuly tisíce let. Lidé i celé národy přicházeli na tuto zemi a zase odcházeli, ale strom stojí dál. I my jednou odejdeme. Přijdou jiní a strom bude vyprávět náš příběh – stejně tak, jako my dnes vyprávíme ten jeho. Nejde tu jen o obyčejný strom. Jde o příběh, o vyprávění, o legendu, o symbol,“ zamýšlí se závěrem.