Článek
Když manželé Kenningtonovi v roce 2000 agávi dostali, byla vysoká jen 45 cm. Letos ovšem jejich agáve vyhnala do květu a stal se z ní šest metrů vysoký obr čnící vysoko nad konstrukci, kterou kolem ní vybudovali.
Agáve americká (agave americana) není českému čtenáři nikterak neznámou rostlinou. Patří k velmi oblíbeným a dekorativním sukulentním druhům, které lze poměrně dobře pěstovat i v našich podmínkách, pokud majitelé předejdou riziku jejího umrznutí v zimě. Obvykle se to řeší pěstováním v nádobě a přesunem do nezámrzných prostor, případně pěstováním ve sklenících apod.
Agávi americké, jež má původ v Texasu, se často přezdívá stoletá rostlina. To proto, že se dožívá poměrně vysokého věku, obvykle několika desetiletí. Po celou dobu má podobu růžice, která postupně mohutní.
Zpravidla až po několika desetiletích nakonec vykvete, přičemž její květenství je na vysokém stvolu, jenž může mít až osm metrů. Zvláštním a trochu smutným rysem je, že agáve americká po vykvetení odumře. Během svého života však stihne vytvořit spoustu odnoží, jimiž se tak rozmnožuje spíše než semeny.
A právě na tento aspekt životního cyklu Tony Kennington myslel, už když svou agávi umisťoval v zahradě. „Věděl jsem, že tato rostlina jednou vykvete. Ale pomyslel jsem si: ‚Uvidím to někdy?‘ A já se dočkal!“ vzpomíná v rozhovoru na webu deníku The Telegraph. „Trochu jsme spolu soupeřili o to, kdo bude žít déle,“ dodává s mírnou nadsázkou.
Manželé Kenningtonovi nechali prvních pět let rostlinu v květináči. Tonymu však připadalo, že v něm vypadá jaksi smutně. Když pak stavěl přístavbu k domu, využil toho, že má k dispozici minibagr a vykopal na zahradě jámu, do které agávi zasadil.
„Říkal jsem si, že pravděpodobně uhyne, ale alespoň jí dám šanci. A ona prosperovala,“ vypráví. Během následujících deseti let pak rostla „jako šílená“. Časem nad ní tak vyrobil konstrukci se střechou, pod kterou se jí dařilo pěkně.
ProŽeny.cz
„Šeptával jsem jí: kdo z nás dvou zemře první, já, nebo ty?“ přiznává v reportáži stanice BBC.
Ke změnám došlo až letos. „V květnu začala vypadat trochu divně. Uprostřed měla tenčí listy. Najednou mi došlo, že z ní vyrůstá stvol s květem, a musel jsem rychle sundat střechu. Rostla pár centimetrů denně. Chvíli to vypadalo jen jako kůl, ale pak se začal větvit. Květy začaly rašit a otevírat se,“ popisuje zajímavý přírodní úkaz důchodce, který býval stavitelem.
I když je zřejmé, že rostlina v brzké době uhyne, Tony Kennington je s tím smířený. „Mám od ní spoustu malých, takže budu mít s čím žít,“ říká.
Závěrem radí případným zájemcům o pěstování tohoto druhu agáví: „Za posledních deset let jsme měli jen jeden silný mráz a jsem si jistý, že k tomu přispělo globální oteplování. Pokud ji hodláte pěstovat, nemyslete si, že ji nebude třeba zalévat. Ta moje v letních měsících nikdy netrpěla nouzí o vodu a užívala si to.“
