Terasa u vody: místo pro pomalá rána a dlouhé večery

Život na chalupě je báječný, ale jako každá nemovitost, navíc se zahradou, vyžaduje mnoho času a energie. Zvláště pokud máme v plánu pořídit si terasu s pergolou, jezírko a třeba i dřevěný altánek. Je dobré si uvědomit, že o každý zahradní prvek se musíme dobře starat a bez pravidelné údržby to nepůjde. „Člověk by měl mít k životu na venkově vrozený vztah. Pokud vás nebaví starat se o venkovní prostor, sekat trávu na pozemku, pravidelně čistit vodní plochu, je možná lepší preferovat bydlení v bytě,“ upozorňuje architekt Miroslav Krátký ze studia archicraft.

Moderní terasa už není jen betonová plocha se zahradním nábytkem. Často jde o plnohodnotnou venkovní „místnost“, která funguje od jara do podzimu. Právě proto je důležité dobře promyslet její velikost, orientaci i návaznost na nemovitost.

Ideální je, pokud plynule navazuje na obytnou část chalupy a umožňuje snadný přístup do zahrady. Velkou roli hraje orientace vůči světovým stranám. Zatímco jižně orientovaná terasa nabídne maximum slunce, v létě může být bez zastínění téměř neobyvatelná. Naopak západní terasa bývá příjemná hlavně večer.

Při návrhu terasy je potřeba myslet nejen na vzhled, ale především na praktické používání. Častou chybou bývá podle odborníků podcenění velikosti nebo nevhodně zvolený materiál povrchu. Podle nich by terasa měla nabídnout dostatek prostoru nejen pro posezení, ale i pro pohodlný pohyb kolem stolu nebo lehátek.

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí je volba materiálu. Každé řešení má své výhody i nevýhody a záleží především na stylu domu, rozpočtu a ochotě věnovat čas údržbě.

Velmi oblíbené zůstávají dřevěné terasy. Působí přirozeně, příjemně na dotek a dobře zapadají do zeleně. Nejčastěji se používají modřín, akát nebo exotické dřeviny. Počítat je ale potřeba s pravidelnou údržbou a ochranou proti vlhkosti či UV záření. Pokud nechcete, aby prkna získala postupně zašedlý odstín dobře vyschlého dřeva, smiřte se s pravidelným natíráním speciálním olejem. A nepočítejte ani s tím, že terasová prkna zůstanou pořád stejně rovná. Navzdory drážkování, které tomu má zabránit, se časem mírně prohnou.

Alternativou jsou kompozitní materiály označované jako WPC, tedy směs dřeva a plastu. Ty nevyžadují téměř žádnou údržbu, dobře odolávají povětrnostním vlivům a zachovávají si barevnou i tvarovou stálost. Nevýhodou bývá vyšší pořizovací cena a v některých případech méně přirozený vzhled.

Stále častěji se objevují také velkoformátové betonové dlažby nebo keramické desky, které vynikají dlouhou životností a minimální údržbou. Hodí se zejména k moderní architektuře. Ale opět pozor: tyhle materiály na rozdíl od dřeva a WPC akumulují teplo, takže zapomeňte na procházku bosky po jižní terase.

Ať už zvolíte jakýkoli povrch, rozhodující je správně připravený podklad. Právě chyby v této části bývají nejčastější příčinou problémů. Lidé často investují do drahého povrchu, ale podcení konstrukční vrstvy pod ním. Přitom právě kvalitní odvodnění, správný spád a stabilní podloží rozhodují o životnosti celé terasy. Práce, která ve finále není vidět, vypadá jako něco navíc, vyplatí se ji však nezanedbat.

Pokud terasa vytváří centrum života na zahradě, jezírko jí dodává atmosféru. Tekoucí nebo klidná voda působí uklidňujícím dojmem a zároveň pomáhá zlepšovat mikroklima v okolí domu. Než se pustíte do realizace, je potřeba rozhodnout, jaký typ jezírka vlastně chcete.

Okrasná jezírka jsou dekorativním prvkem, zatímco koupací kombinují estetiku s možností letního osvěžení. Ta vyžadují pravidelnou péči. Je potřeba kontrolovat kvalitu vody, čistit filtry a odstraňovat napadané nečistoty. Dobře navržené jezírko však může fungovat téměř samo a může se stát jedním z nejpříjemnějších míst celé zahrady.

Spokojenost s jezírkem významně souvisí s jeho umístěním. Nemělo by být celý den na přímém slunci, protože pak dochází k přehřívání vody a růstu řas. Zároveň není moudré ho situovat přímo pod stromy, kvůli padajícímu listí.

Podobně jako u terasy existuje i u jezírek několik konstrukčních variant. Nejjednodušším řešením jsou plastové prefabrikované nádrže, které se hodí hlavně pro menší jezírka. Větší popularitu mají jezírka vytvořená pomocí speciálních fólií. Ty umožňují téměř libovolný tvar i velikost a působí přirozeněji. Náročnější, ale velmi odolnou variantou jsou pak betonové konstrukce.

Součástí jezírka bývá filtrace, čerpadlo nebo UV lampa proti řasám. U koupacích jezírek pak důležitou roli hrají biologické zóny s vodními rostlinami, které pomáhají udržovat kvalitu vody.

Samostatnou kapitolu představují koupací jezírka nebo chcete-li biotopy. Jsou to vodní plochy, které kombinují estetiku jezírka s funkčností bazénu, to vše za použití přirozených samočisticích procesů – tedy se zapojením rostlin a mikroorganismů.

„Jezírko zároveň podporuje biodiverzitu a může sloužit jako retenční nádrž pro dešťovou vodu, což přispívá ke zlepšení mikroklimatu na zahradě,“ vysvětluje Michal Šperling, zakladatel sdružení Kořenovky.

Výhodou je i možnost napojení na systém recyklace vody, což ušetří náklady a sníží ekologickou stopu domácnosti. A můžete na ně čerpat i dotace, například v rámci programu Dešťovka. Ty se vám určitě hodí, pokud se pro takové řešení rozhodnete. Koupací jezírko totiž vyjde obvykle dráž než bazén.