Článek
Není nutné, aby rostly na záhonu určeném pro bylinky. Stejně úspěšné je pěstování společně s trvalkami a letničkami, ale také ve starém hrnci nebo volně podél štěrkové cestičky.
Vyhradíme pro ně takové místo, kde budou vždy na dosah. Jejich vůně, na rozdíl třeba od tymiánu a levandule, totiž nestoupají k nosu jen díky polednímu horku, ale teprve až po promnutí mezi prsty. Voňavé esence nám napoví, jak bylinky chutnají.
K sušení sbíráme jednotlivé listy i celé lodyhy. Nejlépe před rozkvětem a za slunečného počasí, kdy obsahují nejvíce silic.
Všechny tři druhy uplatníme v kuchyni i v domácí lékárničce, ať už sklizené za čerstva, nebo usušené.
Šalvěj - osvědčená klasika ze Středomoří
Šalvěj lékařskou (Salvia officinalis) můžeme směle prohlásit za královnu mezi bylinkami. Je to takový všelék, hlavně díky vysokému obsahu silic, které působí protizánětlivě.
Nahořklá vůně ani chuť nemusí být každému hned příjemná, ale dá se na ně rychle přivyknout. Urostlý šalvějový polokeř je chloubou každého zahrádkáře. Šedoplstnaté listy pěkně doplňují květinová rabátka, dobře se vyjímají i ve smaltovaném škopíku.
Bohatá fialová květenství navštěvují včely a čmeláci. Šalvěj najdeme stejně jako mátu s meduňkou v čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Listy odvozených kultivarů zdobí fialová barva nebo krémové či žluté žíhání.
Šalvěj lékařská se dobře cítí v květináči. Nesmí však vyschnout, ani stát v mokru, jinak brzy zahyne.
Pěstování: Bylinka pochází z jižní Evropy, miluje teplo a slunce. Zastíní-li ji mohutnější rostlina, vytvoří slabé, řídké výhony. V jiné než dokonale drenážované půdě se jí nedaří. Při nedostatečné zálivce docela rychle usychá, v mokru žloutne a zahnívá.
Prospívá jí jarní přihnojení vyzrálým kompostem. Ani sebelepší péče jí však nezajistí dlouhý život. Na zahradě vydrží něco okolo tří až pěti let, pak zachází nebo příliš zdřevnatí. Pomůže, když ji po odkvětu a na jaře seřízneme podobně jako levanduli. Nikdy nezasahujeme do starého dřeva! V zimě může namrznout, téměř vždy však znovu obrazí. Šalvěj množíme bylinnými řízky.
Odběr bylinných řízků je snadnou a spolehlivou cestou, jak si krátkověkou šalvěj namnožíme do zásoby.
Využití: Listy sbíráme celé léto. Před zimou na rostlině necháme dostatek nových výhonů, aby nezmrzla. Chuťově podporují pokrmy z ryb, vepřového a kuřecího masa. Udušené na másle výborně chutnají s těstovinami a ve slaných koláčích.
Z čerstvých nebo sušených listů zase uvaříme léčivý odvar. Komu by přišel moc hořký, zjemní ho lžičkou medu.
Máta - osvěžení v mnoha podobách
O rozmanitosti mát se můžeme přesvědčit každý rok na bylinkových slavnostech, které pořádají mnohá zahradní centra. Dávno nejde jen o mátu peprnou (Mentha x piperita) či klasnatou (M. spicata), jejichž vůně i chuť připomínají mentolovou žvýkačku.
Dnes můžeme svoje čichové a chuťové buňky rozmazlovat díky mátě citronové, pomerančové, jablečné, broskvové, jahodové, ananasové, dokonce i čokoládové, fíkové či banánové. Většina z nich má listy zelené, ale mohou být i nažloutlé, krémově panašované nebo s kakaovým přelivem.
Máta má jednu nectnost. Bujně se šíří. Aby nezaplevelila záhon, vysadíme ji do větší nádoby. Nutná je pravidelná zálivka.
Pěstování: Skoro všechny máty rostou bujně, až tak, že dokážou zaplevelit záhon během jediné sezóny. V šíření dužnatými podzemními výběžky je omezíme buď pravidelným, ale pracným okopáváním, nebo kořenovou zábranou.
Praktické je pěstování ve větší nádobě, ideálně dřevěném rozpůleném sudu, v němž zemina nevysychá tak rychle jako v terakotovém květináči.
Jen máloco v létě osvěží tak jako voda s ledem, plátky citronu a mátovými listy. Je jen na nás, jestli sáhneme po mentolové nebo třeba banánové, báječně chutnají všechny.
Máty potřebují stabilně vlhkou kompostovou zeminu, jinak strádají a stávají se náchylnější k napadení mšicemi a rzí. Porostou všude, kromě temných zákoutí. Většina je mrazuvzdorná, ovšem nově vyšlechtění kříženci, např. máta banánová, potřebují zazimovat v chladné místnosti.
Na podzim trsy seřízneme k zemi, aby na jaře měly dostatek prostoru pro nové rašení.
Rozkvetlé bylinky se chvějí pod bzukotem opylujícího hmyzu. Snímek dokládá, jak moc jsou květy máty klasnaté oblíbené u včel.
Využití: Listy trháme po celou sezónu. Čerstvé je uplatníme do pomazánek, na vařené brambory, k jahodám se šlehačkou a k masu, zejména jehněčímu. Tvoří nedílnou součást kubánského nápoje mojito. V létě z nich připravíme osvěžující ledovou vodu s citronem.
Ovocné variety podtrhují chuť ovocných salátů, koláčů, zmrzlinových pohárů či mléčných koktejlů. Z právě sklizených či sušených listů připravíme výborný čaj, do něhož se báječně hodí špetka hřebíčku.
Meduňka - listy s vůní citronu
Citronelka, lemonka, medovka — i takto poeticky se říká meduňce lékařské (Melissa officinalis), jedné z nejaromatičtějších zahradních bylinek. Příhodné by bylo i označení zelený dobyvatel, protože se čile šíří semínky, která po odkvětu vytrousí.
Zdivočelé meduňkové porosty vypadají úžasně, avšak na omezeném prostoru květenství záhy po zavadnutí raději odstraníme. Jako každá jiná opadavá trvalka přezimuje v kořenech pod zemí, na jaře obráží mladými, jasně zelenými lístky s vrásčitou texturou. Dožívá se vysokého věku. K dostání jsou atraktivní kultivary se zlatými a zlatě panašovanými listy.
Meduňka se usídlila ve štěrku podél kamenné obruby a skvěle se jí tu daří. Mulč z oblázků totiž udržuje zeminu optimálně vlhkou.
Pěstování: Nenáročná a přitom spolehlivá meduňka patří mezi oblíbence zahrádkářů a včelařů. Včely jejich drobné bílé kvítky zbožňují. V bylinkových spirálách jí vyhradíme nejníže položené místo, kde se zdržuje vlhkost. V suchu skomírá, proto se jí nedaří v malých květináčích. Ráda se sluní, ale bez problémů roste i ve světlém stínu pod řídce olistěnými dřevinami.
Nezklame ani na plochách vysypaných štěrkem. Když půdu občas obohatíme organickou hmotou, naroste trs klidně až do pasu. Unaveně vyhlížející rostliny seřízneme a důkladně zavlažíme, vytvoří nově olistěné kompaktní chomáče. Meduňku lze stejně jako mátu namnožit vrcholovými řízky zakořeněnými ve sklenici s vodou.
Pečlivě usušené listy vydrží v neprodyšných skleněných dózách velmi dlouho. V zimě přijdou bylinné výluhy vhod.
Využití: Listy sklízíme od jara do podzimu. Nejlépe chutnají za čerstva v ledových nápojích, ovocných salátech. Nahrazují citronovou kůru v koláčích a sušenkách.
Každý by měl ochutnat uvolňující meduňkový čaj, jehož citrusové aroma znásobíme sušeným kardamomem. Máme-li v úmyslu meduňku sušit, nasbíráme ji těsně před rozkvětem, kdy jako většina bylinek obsahuje nejvíce silic.
