Prvosenky. Znáte je všechny?

Krásné a spolehlivé jsou však prvosenky všechny, jejich dalším a velmi významným kladem jsou barvy květů – vždy živé, zářivé a intenzivní.

Do trávníku

Kdo si nepotrpí na bezchybný zelený koberec, vysazuje si do trávníku nejrůznější květiny, které svými časnými květy probarví a proteplí u nás často šedivé a blátivé předjaří. Drobné cibuloviny, jako jsou krokusy a sněženky, můžeme doplnit prvosenkami bezlodyžnými (P. acaulis) a vyššími petrklíči, tedy prvosenkami jarními (P. verna). Oba druhy se v trávníku nebo i v zahradě volně vysemeňují, není s nimi žádná starost. Trávník poprvé zjara nesekáme příliš brzy ani moc nakrátko, aby listy stačily odkvetlé rostliny zásobit živinami. Prvosenky potřebují obecně vlhčí půdu, ale u těchto na jaře kvetoucích druhů nemusíme mít žádnou obavu – v půdě zásobené zimní vláhou najdou vody dost a dost.

Do skalky

Patří sem drobná a půvabná prvosenka nejmenší (P. minima). Její kvítky připomínají svou sytou růžovou barvou spíše hvozdík, k zemi přisedlé lístky nejsou pro prvosenku moc typické – jsou vykrajované, kožovité, lesklé a většinou si jich pod květy ani nevšimneme. Prvosenka nejmenší roste jen v nejvyšších partiích Krkonoš, a tak na zahradách zůstává půvabnou raritou. Daleko častěji se pěstuje zlatě kvetoucí prvosenka lysá neboli ouškatá (P. auricula). Původní druh, rostoucí třeba na Slovensku, se stal výchozím materiálem pro řadu zahradních kultivarů, které se liší barvou květů: sahá od žluté přes červenou až k tmavě hnědé.

Dobře tento druh poznáme podle lesklých hladkých listů uspořádaných do přízemní růžice (listy v přízemní růžici jsou pro prvosenky typický znak); listy z rubu vypadají jako pomoučené. Tyto prvosenky potřebují spíš polostín a vlhčí půdu, jsou vysoké kolem 15 – 20 cm. Často se šíří samovýsevem, a to především žlutě kvetoucí odrůdy. Na skalce se dají pěstovat i další alpské druhy, jako například Primula spectabilis, P. glaucescenes, P. clusiana nebo P. wulfeniana.

Do záhonu

Prvosenka vyšší (P. elatior) rozkvétá podle počasí v březnu až dubnu množstvím květů na krátkých stoncích. Výškou připomíná klasický petrklíč, ale květy jsou výrazně větší, voňavé a barevné, kromě žluté se můžeme setkat i s dalšími jasnými barvami jako sytě růžovou, červenou, modrou nebo bílou se žlutým očkem. Sázet lze samozřejmě i do truhlíků a různých nádob třeba v kombinaci s jarními cibulovinami nebo dvouletkami. Pokud prvosenku vyšší sázíme do záhonů, vybíráme přistíněné stanoviště s kvalitní stále mírně vlhkou půdou.

Veselé fialové kuličky prvosenky zoubkaté (P. denticulata) tvoří nahloučené kvítky na vyšším lysém stvolu. Rostlina je velmi nenáročná, daří se jí zejména na těžkých, vlhkých půdách, může růst také v okolí jezírka či potoka. Je to také jedna z mála zahradních prvosenek, které při dostatku vláhy nevadí plné slunce. Často se rozrůstá a šíří se samovýsevem. Květy mohou být i sytě růžové a bílé.

K jezírku

Sem se krásně hodí především asijské primulky. Tyto druhy jsou poměrně robustní, listy jsou silné a vzpřímené a všechny mají velmi výraznou a neobvyklou barvu květů. Největší pozornost zaslouženě budí prvosenka japonská (P. japonica) s nápadnou karmínovou barvou květů. Je pro ni typické takzvané patrové kvetení – květy jsou uspořádány ve dvou až třech patrech nad sebou a dorůstají tak až 60 cm. Asijské druhy primulek rozkvétají v pozdním jaru, v květnu až červnu, na zahradě se tudíž „potkají“ spíše s azalkami a rododendrony než s jarními cibulovinami. Také další druhy jsou zajímavé. Prvosenka tibetská (P. florindae) má květy žluté, na vysokých stoncích a krásně voňavé, květy prvosenky chungské (P. chungensis) jsou oranžové a rovněž vyrůstají v patrech nad sebou. Velmi podobně vypadá také další patrová prvosenka, kterou je často pěstovaná prvosenka Bulleyova (P. buillesiana).

Všechny představené druhy sázíme na vlhčí, mírně přistíněná místa, nesnášejí přímé polední slunce.

Na okno

Nejčastěji si kupujeme nízké, polokulovité odrůdy nejrůznějších barev. Není vlastně příliš důležité, jestli se jedná o odrůdy prvosenky bezlodyžné (P. acaulis) nebo prvosenky obecné (P. vulgaris), vypadají velmi podobně. Jestliže jsou i po odkvětu v dobré formě, mají pěkné listy a dobře drží v půdě (to je důkaz silných, neuhnilých kořenů), můžeme je vysadit i ven, na záhon, kde se zakoření a rozkvetou i příští rok, květy ale často změní barvu. Někdy na stanovišti vymrznou.

Nemáme-li možnost vysadit je ven, ošetřujeme je jako jiné pokojovky, potom rozkvetou znovu i v bytě. Prvosenky jsou spíše chladnomilné a svými nároky se blíží třeba bramboříkům nebo azalkám. Jako hrnková květina se často kupuje i neodolatelná prvosenka patrová (P. malacoides) se záplavou drobných květů – ta se ale pěstuje výhradně jako sezonní jednoletá rostlina, není třeba tedy smutnit, že nám po odkvětu „odejde“. Jako hrnková se pěstuje také prvosenka nálevkovitá (P. obconica), která v sobě jakoby spojila oba základní druhy. Je kompaktní, květy jsou velké a barevné (jako P. acaulis), ale rostou v okolících na krátkých pevných lodyhách (jako P. malacoides). Tento druh lze pěstovat i na zahradě, pro výsadbu vybereme chladnou severní nebo severozápadní část.