Článek
Tyto prastaré kulturní rostliny se pěstovaly jako léčivé a dekorativní. V Evropě se ve středověku pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.).
V 19. století byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora Pall.). Ve své domovině v Číně byla známa již před rokem 540. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská.
Také se můžeme setkat s pivoňkou křovitou (Paeonia suffruticosa Andr.) pocházející z Číny, která tvoří rozložité keře, případně s balkánským druhem pivoňkou obecnou (Paeonia peregrina Mill.) nebo pivoňkou tenkolistou (Paeonia tenuifolia L.).
Bylinné pivoňky
Evropská pivoňka lékařská pochází z oblasti zahrnující dnešní jihovýchodní Francii, jižní Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko, Istrijský poloostrov, Albánii, Chorvatsko a Itálii.
Mnohem později se do Evropy dostala pivoňka bělokvětá. Hned po dovezení se stala velkým hitem, neboť rozšířila barevnou škálu různých růžových odstínů. Také variabilita čínských pivoněk byla mnohem větší.
Pravidla pěstování
- Bylinné pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě.
- Vyberte pro ně slunné místo s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny.
- V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí.
- Množí se koncem léta dělením trsů.
- Nejvhodnější doba pro přesazování a vysazování je od konce srpna do začátku října.
- V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata.
- Nejkrásnější jsou pivoňky šest až osm let staré. Na stanovišti je ponecháváme deset až patnáct let.
- Bylinné pivoňky můžeme na záhoně kombinovat s orlíčky, srdcovkou, rudbekiemi, plamenkami či vysokými rozchodníky.
Dřevité pivoňky
Také dřevité pivoňky sloužily jako léčivé rostliny v Číně již kolem roku 250 n. l. a teprve ve 4. století se začaly pěstovat jako okrasné keře. První dřevité pivoňky se v Evropě objevily v roce 1789, kdy byly zaslány do botanické zahrady v Kew na okraji Londýna. Teprve v druhé polovině 19. století se stávají módními a jejich šlechtění se věnují školky po celé Evropě.
Stanoviště, půda, řez
Dřevité pivoňky (Paeonia suffruticosa) vysazujeme jako solitéry. Nesnášejí přesazování. Na jednom stanovišti mohou zdárně růst i padesát let. Ve vhodném prostředí zpravidla dobře rostou a bohatě kvetou.
Ideální doba pro výsadbu je jaro. Pivoňky množené dělením se vysazují do hloubky a kolmo, pivoňky roubované na kořeny pivoňky čínské se sázejí šikmo do hloubky, aby se místo srůstu roubu s podnoží nacházelo asi 15 cm pod povrchem půdy. Při šikmém vysazení vyroste kolmo vzhůru více větví, vytvoří v zemi více a rychleji vlastní kořeny a nedochází k podrůstání podnože.
Stanoviště: dáme přednost místu na plném slunci, případně s lehkým pohyblivým polostínem, chráněné proti silným větrům.
Půda má být bohatá na živiny, propustná, písčitohlinitá a přiměřeně vlhká.
Až na výjimky nepotřebují řez. Nezbytný bývá řez po odkvětu, kdy odstříháme zbytky květů na dobře vyvinutý pupen. Zakracování větví zmenšuje násadu květů, protože dřevité pivoňky kvetou z koncových pupenů. Ty se zakládají v předcházejícím roce. Zmlazovací řez u přestárlých keřů snáší dobře. Je lépe staré větve uřezat až u země, než je zkracovat. Kultivary pivoněk s velkými květy, které se kloní k zemi, vyžadují opěry z bambusových tyček nebo drátěného pletiva.
Pokud je budeme chtít kombinovat, můžeme využít několik různých rostlin pivoněk, eventuálně ke keřovitým přidat např. čemeřici. Vhodné jsou také podrostové druhy, jako jsou škornice nebo pachysandry.
