Článek
Bylinky se pěstují snadno a snadno jim lze také propadnout.
Vhodné podmínky
Druhům z Asie a přímořských oblastí – např. levanduli lékařské, rozmarýně, tymiánu, dobromysli, routě, yzopu či saturejce – se nejlépe daří na chudých, suchých půdách zalitých sluncem.
Bylinky pocházející ze střední Evropy – např. šťovík, pažitka, andělika či lžičník – upřednostňují mírně vlhké, živnější půdy a snesou i polostín. V polostínu a chladnější vlhčí půdě prospívá i meduňka, máta, batolka prorostlá (Claytonia perfoliata) či čechřice vonná.
Miniaturní bylinkovou zahrádku můžeme snadno založit v květináči, který se vejde i na ten nejmenší, avšak hlavně osluněný balkon.
- Nevhodná jsou místa zcela zastíněná. Trvalé zamokření, těžké půdy a průvan bylinky nesnášejí.
- Jako letničky pěstujeme heřmánek, bazalku, kerblík, brutnák, šabrej neboli římský kmín nebo koriandr.
- Mezi víceleté trvalky řadíme levanduli, libeček, dobromysl obecnou, třezalku, saturejku horskou či kozlík lékařský.
Třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) zahlédneme na slunných okrajích cest. V zahrádce je oblíbená pro veselou jasně žlutou barvu.
Pestré uplatnění
Ten, kdo má na zahradě dostatek prostoru, by si měl zcela jistě založit samostatnou bylinkovou zahrádku. Velice dobře bylinky vypadají ve spojení se zeleninou, kterou zároveň ochraňují před škůdci a dodávají jí lepší aroma. Nehledě na to, že se v době květu stávají pravým rájem pro včely, motýly a jiný užitečný hmyz.
I sušené bylinky vypadají úchvatně. Jednoduše naaranžované přispějí k útulné atmosféře letního večera.
- K okurkám a mrkvi přisejeme kopr, saturejka ochrání keříčkové fazole, máta peprná odpuzuje bělásky a kmín působí příznivě na chuť brambor.
- Bylinky lze využít i k vytvoření vonného živého plotu. Křovitě rostoucí druhy dobře snášející střih – např. levandule, rozmarýn, pelyněk či routa vonná.
- V okrasné zahradě zastávají čestné místo bylinky s ozdobně tvarovanými listy a pestrobarevnými květy. Ať už vysazené přímo mezi letničkami a trvalkami, na okrajích nebo v obrubách. Na obruby se hodí pažitka, lžičník lékařský, fialová šalvěj nebo saturejka horská.
- Na teplém a slunném místě se mezi kameny daří tymiánu, yzopu, šalvěji, saturejce a dobromysli.
- Ten, kdo má v zahrádce nouzi o místo, může pěstovat bylinky v květináčích, truhlících i závěsných koších. Pažitka, estragon, bazalka, petržel, meduňka a mnoho dalších patří mezi druhy nenáročné na prostor. Nejrůznějšími nádobami rovněž krotíme příliš rozrůstavou mátu.
- Nízce rostoucí bylinky, třeba mateřídoušku či tymián, uplatníme ve spárách mezi dlažebními kameny. Velkým vydlážděným plochám sluší, když pár dlaždic zcela odstraníme a namísto nich vysadíme statné bylinkové trvalky, jakými jsou pelyněk pravý, třezalka tečkovaná, levandule, meduňka, šalvěj či dobromysl.
Levandule lékařská
Nejkrásnější kvetoucí bylinky
Brutnák lékařský (Borago officinalis) – hvězdičkovité květy brutnáku mají nebesky modrou barvu, lodyhy a listy má tuhé a drsně chlupaté. Potřebuje výživný vlhký humus, dostatek světla a vzduchu.
Kopr vonný (Anethum graveolens) – mohutnou výškou až 1,5 m upoutává pozornost mezi okurkami i v květinovém záhonu. Okrasně působí jeho listy, od června do srpna žlutě kvete. Má rád vlhčí propustnou zeminu a mnoho slunce.
Heřmánek pravý (Chamomilla recutita) – od června přináší tato nenáročná léčivka množství výrazně aromatických bílých květenství se žlutými středy. Prospívá v humózní, lehce jílovité půdě na plném slunci.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare) – záplavou růžových, řidčeji bílých drobných kvítků kvete od června do září. Je to vysoce dekorativní a nektarodárná rostlina, vyžaduje teplé slunné stanoviště s lehkou propustnou půdou.
Saturejka horská (Satureja montana) – tento vytrvalý, drobný, hojně větvený polokeř je celoroční okrasou skalkových partií. Čerstvé lístky saturejky lze trhat v každé roční době.
Měsíček lékařský (Calendula officinalis) – sytě žlutými až oranžovými velkými květy projasňuje zahradu od června až do zámrazu. Je to prastará léčivka a typická rostlina venkovské zahrádky. Miluje plné slunce a výživné, jílovitější půdy.
Měsíček lékařský (Calendula officinalis) kvete neúnavně po celé léto. Obzvláště pěkně vyniká ve společnosti levandule a brutnáku.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) – tato planě rostoucí léčivá rostlina zdobí zahradu od května do září velkými jasně žlutými květy s tyčinkami. Lístky mají průsvitné tečky. Na slunných, chudých a suchých půdách se samovolně šíří kořenovými výběžky.
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) – statný polokeř s hlubokým kořenem je nápadný silně vonnými šedozelenými lístky a od června fialovými květy. Ideální jsou pro ni slunná suchá místa s dobrým odtokem vody.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) – je užívaná jako léčivka i koření. Její pestrobarevné kultivary se pěstují jen pro ozdobu. Aromatické plstnaté listy zůstávají zelené i v zimě. Od května do července se nad nimi tyčí modrofialová klasovitá květenství. Šalvěj potřebuje slunné místo s kyprou, spíše sušší půdou. Aby nezmrzla, musí před zimou vytvořit dostatek nových výhonů.
Šalvěj (Salvia) doslova zaplaví bylinkový, ale i okrasný záhon svými modrofialovými květy. Aromatické listy se používají jako koření a k přípravě čajů.
