Článek
Kukuřice není jen obyčejná plodina, ale doslova kulturní symbol. Pochází ze Střední Ameriky, kde ji původní obyvatelé pěstovali už před tisíci lety a považovali ji za dar bohů. Zajímavé je, že v přírodě vlastně neexistuje její divoká forma, dnešní kukuřice je plně závislá na člověku. Bez jeho pomoci by se nedokázala sama rozmnožovat, protože zrna zůstávají pevně uzavřená v klasu.
Základem úspěchu je lehčí půda
Než vezmete do ruky semínka, zaměřte se na půdu. Kukuřice i fazole milují lehčí, dobře propustnou zeminu bohatou na živiny. Ideální je záhon, který jste na podzim nebo brzy na jaře obohatili kompostem. Pokud jste to nestihli, nic se neděje, zapracujte kompost alespoň pár dní před výsevem. Půda by měla být kyprá a prohřátá alespoň na 10 °C. Studená a mokrá zem by mohla způsobit, že semena budou zahnívat.
Jak správně vysévat kukuřici
Kukuřice potřebuje prostor a hodně slunce. Vysévejte ji proto na slunné místo, ideálně do řádků vzdálených asi 50–70 cm od sebe. Semena ukládejte do hloubky přibližně 3–5 cm a mezi jednotlivými rostlinami nechte rozestupy kolem 20–30 cm. Důležité je vysévat kukuřici do bloků, nikoli do jedné dlouhé řady. Proč? Má to jednoduchý důvod, lépe se pak opyluje větrem a vytvoří plné klasy. Po výsevu záhon lehce zalijte a udržujte půdu vlhkou, ale ne moc. Jakmile rostliny vyrostou, ocení občasné přihnojení, například kopřivovou jíchou.
Na záhony po fazolích můžete příští sezonu vysadit brukvovité rostliny. Bude se jim tam dobře dařit.
Fazole krok za krokem
Fazole jsou ještě o něco méně náročné než kukuřice. Můžete si vybrat mezi keříčkovými a tyčkovými odrůdami. Keříčkové rostou rychle a nepotřebují oporu, tyčkové vám naopak nabídnou vyšší výnos, ale vyžadují podpůrnou konstrukci z tyčí nebo sítě. Semena vysévejte do hloubky asi 3–4 cm. U keříčkových fazolek stačí rozestupy 5–10 cm, u tyčkových klidně 15–20 cm. Pokud sázíte tyčkové fazole, dejte k nim oporu už při výsevu, abyste později zbytečně nepoškodili kořeny.
Fazole mají jednu zajímavou vlastnost, dokážou vázat dusík ze vzduchu, takže půdu samy obohacují. Díky tomu nepotřebují tolik hnojení jako jiné plodiny.
Kukuřice i fazole potřebují vydatnou porci vody
Obě plodiny potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období klíčení a růstu. Zalévejte je raději méně často, ale vydatně, aby se voda dostala ke kořenům. Povrch půdy můžete zamulčovat, udržíte díky tomu vlhkost a omezíte růst plevele. Důležité je také pravidelné okopávání, které pomáhá provzdušnit půdu. U kukuřice můžete přihrnout zeminu ke stonkům, čímž podpoříte stabilitu rostlin.
Na co si dát pozor
Největším nepřítelem jsou chladné noci a pozdní mrazíky. Pokud hrozí pokles teplot, mladé rostliny zakryjte netkanou textilií. Fazole jsou na chlad obzvlášť citlivé, proto s jejich výsevem raději nespěchejte, pokud je počasí zatím ještě nejisté. Pozor si dejte i na slimáky, kteří si na mladých rostlinkách rádi pochutnají. Pomoci proti nim mohou přírodní bariéry nebo pravidelná kontrola záhonu, nejlépe ale obojí.
Před ranními mrazíky pomůže zeleninu ochránit zakrytí záhonu. Když je krize, postačí skoro cokoli.
Proč spolu tvoří skvělou dvojku nebo trojku?
Při pěstování na zahradě vás může překvapit ještě jedna věc: kukuřice je „hladová“ rostlina. Během růstu spotřebuje velké množství živin, hlavně dusíku, proto se vyplatí ji kombinovat právě s fazolemi. Jak jsme zmínili, ty totiž díky symbióze s bakteriemi na kořenech vážou dusík ze vzduchu a přirozeně tak půdu obohacují. Není náhoda, že tuto kombinaci používali už indiáni v takzvaném systému „tří sester“, tedy kukuřice, fazole a dýně se navzájem podporují.
Je to vlastně „jenom“ tráva
Fazole mají navíc jednu praktickou výhodu, kterou ocení každý zahrádkář. Čím víc je sklízíte, tím víc plodí. Pravidelný sběr totiž rostlinu stimuluje k dalšímu nasazování lusků. A pokud pěstujete tyčkové odrůdy, můžete je třeba nechat šplhat po kukuřici místo samostatné opory, ušetříte místo i práci. Možná vás překvapí i to, že kukuřice je vlastně druh trávy. Její „vlasy“ na klasu nejsou nic jiného než blizny, které zachytávají pyl z vrcholových lat. Každé vlákno odpovídá jednomu zrnu, proto když je opylení špatné, klasy bývají neúplné.
Praktický tip pro sladké klasy
Pokud chcete opravdu sladkou kukuřici, sklízejte ji brzy ráno. V noci totiž rostlina ukládá cukry do zrn, které se pak během dne postupně mění na škrob. Rozdíl v chuti je překvapivě znatelný.
Když všechno půjde dobře, první fazole budete sklízet už za několik týdnů. Kukuřice si bohužel dá na čas o něco déle, ale na vlastní klasy se rozhodně vyplatí si počkat.
