Článek
Bezcílné bloumání v srdci historického městečka v Severním Yorkshiru, jemuž od rána do noci vyzpěvují vodopády řeky Swale, změnilo někdejším učitelům budoucnost. Stačil letmý pohled na třípodlažní budovu z počátku 18. století s cedulí hlásající: Na prodej.
„Přišli jsme na prohlídku, vyhlédli z balkonu do údolí a na parcelu schoulenou mezi starými kamennými zdmi a hned jsme si s prodávajícím plácli,“ vypráví Austin. A Tim dodává: „Bylo to rozhodnutí odvážné, zbrklé, ale za víc než čtyřicet let jsme ani jednou nelitovali.“
Děláme to, co nás baví
Koupě nemovitosti byla pro tyhle sympaťáky něco jako výhra v loterii, která jim umožnila změnit život po profesní stránce. Opustili školství a dům přebudovali na stylový penzion. Hosté se hrnuli a s nimi dotazy, kdože jim vytvořil tak úžasnou oázu zeleně a pohody. „Vygradovalo to vítězstvím v prestižní národní soutěži o nejkrásnější zahradu, načež jsme se rozhodli zpřístupnit ji každému, kdo projeví zájem,“ prozrazují její tvůrci Austin a Tim.
Občas prý návštěvníci mají oči na vrch hlavy, když zjistí, že všecko od schodů a terasovitých záhonů přes odpočinková zátiší po topiary nevzniklo pod taktovkou profíků, nýbrž dvou bláznivých amatérů, kteří prostě jen dělají, co je baví. Ať už jde o stavění zídek, kompostování, tvarování dřevin, koneckonců i pletí, při němž takříkajíc zabijete dvě mouchy jednou ranou: odplevelíte záhon i hlavu.
Zbytečně neztrácet čas
Kutilové, kteří se očividně se zelenými prsty už narodili, vložili do transformace dlouhé obdélníkové parcely celé své srdce, neslevovali z nároků na kvalitu materiálu a drželi se pravidel definujících jejich oblíbený venkovský ráz lehce šmrncnutý městskou strohostí. Svažitý terén je rozdělený do tří úrovní propojených kamennými schodišti. Každá část zaujme barvitou strukturou osázení, v němž se v poměru 1:1 střídají rostliny stálezelené s opadavými.
Všude se cítíte jako v útulném pokojíku. Může za to zejména fakt, že zahradu nepřehlédnete jediným pohledem. Záda máte vždy krytá buď zdí, nebo dřevinami, jako jsou tvarované tisy, japonské javory, domácí hloh s pichlavou cesmínou či urozené magnólie.
Kolosálních proporcí tu dosahují pěnišníky, růže, kaliny a šeříky. Prakticky nic tu nevyrostlo ze semínka. Nač ztrácet čas čekáním, když ho můžete přelstít a pomocí vzrostlých exemplářů docílit bujného efektu o dekádu dřív.
Líbilo se nám
Jde to i bez trávníku, ten by podle Tima jen zabíral místo atraktivnějším rostlinám. Vše je navíc průchozí suchou nohou a kosí samečci nemusejí překřikovat hučení sekačky.
Kovový nábytek natřený bíle je bytelný a zároveň jemný, takže nezaclání ve výhledu a v zahradě působí zdobně jako krajková výšivka na zeleném sametu.
Květináče z terakoty jsou křehké a půda v nich v horkém počasí rychle vysychá, není však nad jejich zemitou neutralitu, která neodvádí pozornost od rostlin.
Schody jako jeviště lze využít v případě, že jsou dostatečně široké. Květníky rozestavěné po obou stranách dávají spojce mezi úrovněmi příjemnou dynamiku.
Magentové okamžiky
Patchworkem poklidných zákoutí, z nichž téměř každé je vybaveno zahradním nábytkem a ozvučeno ptačími hlásky, vedou cestičky zpevněné štěrkem a žulovou dlažbou. Záměrně se hadovitě svíjejí, aby člověk nespěchal a kochal se půvaby kolem sebe. Je vidět, že ani po překročení sedmdesátky majitelé nedělají nic polovičatě.
Každé ráno chodí s konvemi k více než osmdesáti květináčům s bohyškami a sezonními rostlinami, které vnášejí jiskru do míst, kam se nedá sázet. Letošnímu jaru dominovaly tulipány ve famózním odstínu magenty, barva na pomezí červené a fialové.
„Jestli se vám jejich barva líbí, zamilujete si americký ostružiník Olympic Double,“ tvrdí Austin a ukazuje k rozkladitému keři s bohatě nařasenými květy podobnými zákule. Je to botanický skvost. Stejně jako tahle zahrada, odkud se odchází jen velmi těžko.
