Už znáte netradiční prvosenky? Jejich barvy a tvary vás ohromí

Prvosenky, jimž mnozí neřeknou jinak než primulky, jsou květiny, které vám připomenou, jak rozmanitá může být jediná rostlinná famílie. Zatímco s těmi hrnkovými se úsilím velkopěstitelů každé jaro roztrhne pytel, ostatní většinou zůstávají jen v povědomí fajnšmekrů. Je nejvyšší čas poznat se s nimi a dát jim tolik pozornosti, kolik si zaslouží.

Pod vlivem aprílového počasí se osměluje prvosenka zoubkatá (P. denticulata) s bílým, růžovým či lila květenstvím, hustě směstnaným a oblým, takže to vypadá, jako by na každém bezlistém stvolu kvetla malá zeměkoule. Když ji necháte, nedisciplinovaně obsadí břehy potůčku, jezírka či světlý stín pod keři a v rabátku, pokud v půdě najde hojnost vláhy.

Nepředstavujte si však žádnou slať, tam by se kvůli nedostatku kyslíku udusila i prvosenka japonská (P. japonica), která je ještě o krapet vlhkomilnější. Tato krátkověká trvalka vytahuje své trumfy v květnu. S odkvétáním nespěchá, a tak ještě v červenci spolu s dalšími asijskými druhy podobné konstituce vnáší do záhonů a k vodě veselou karnevalovou atmosféru v pestrém spektru barev od žluté, oranžové přes růžovou, korálově červenou po magentu. Poschoďovitá květenství otevírá vždy odspodu na stonku vysokém až ke kolenům.

Třetí, o polovinu nižší uchazečkou o místo ve vaší zahrádce je exoticky vyhlížející prvosenka vstavačokvětá (P. vialii). S červenorůžovými klasy sice vypadá jako hrozný kýč, ale právě to jí propůjčuje zvláštní kouzlo, jímž podobně jako všechny její sestřičky udává prim celé jarní show.

Prvosenka vstavačokvětá sahající do půli lýtek nosí klasy růžových květů otevírajících se z červených poupat. Také vám připomíná exotickou orchidej? Bez větších těžkostí ji může pěstovat každý. Třeba pod listnáči, což má praktický důvod: listovka obsažená v půdě rostlině zajistí vláhu, listí opadané na podzim izolaci proti mrazu.

Nebýt vysokánských asijských prvosenek, které zdobí až pět pater květních věnečků, nemohli bychom se každé jaro kochat duhou zářící v koutech, kde panuje stín. Jejich vzdušnou konstituci jemně podtrhují krajky z kapradí, bělostné kakosty a štíhlé náprstníky.

Přízemní listové růžice jsou křupavé jako salát, není divu, že k nim často vedou slizké stezičky. Někdy plži okoušou listy tak, že z nich zbude jen střední žebírko. Místo chemie volte ruční sběr, který neohrozí život vítaných zvířecích pomocníků.

Pokud tohle všechno dopřejete prvosence zoubkaté, vydrží kvést klidně i víc než pět jar po sobě. Úspěšně se přesévá na březích jezírka, odkud zálibně sleduje svůj obraz na hladině zrcadlící její jedinečnou krásu. Lze ji pěstovat v nádobě, pravidelná zálivka a mulč jsou ale podmínkou.