Komunita proměňuje ve volném čase skryté pražské místo mezi činžáky v zelenou oázu

V roce 2022 jsem na sociálních sítích a v radničním věstníku Prahy 3 zahlédla výzvu ohledně rozvoje zpustlé svažité jižní parcely hned vedle žižkovských novostaveb. Plochu o rozloze 1300 metrů čtverečních tehdy tvořila navážka sutě a hlíny po stavbě.

Díky městské komunitní koordinátorce jsem potkala podobné nadšence: Natalii Szelachowskou a Marcelu Plíškovou. Založily jsme spolek. Oplocený areál máme od radnice pronajatý za symbolickou korunu na pět let. Tato lhůta příští rok vyprší, rády bychom však v naší činnosti pokračovaly. Komunita se od té doby rozrostla, loni na podzim jsme zasadili první strom.

Dlouho trvalo zarovnání svahu a likvidace stavebního nepořádku. Původní neúrodnou suť z navážky jsme museli proměnit v kvalitní zeminu. Vyhloubili jsme šedesát centimetrů hluboké záhony, na jejich dno vrstvili dřevo, slamnatý hnůj, listí. Dovezený pěstební substrát jsme obohatili o dřevěné uhlí. Klády zadržují vodu a organická hmota dodává živiny. Úsilí nám přineslo vítězství v soutěži Zelené oázy. Získali jsme tak samozavlažovací záhony, ekologickou toaletu, kompostéry a boudu na nářadí.

Zdravé jádro tvoří deset až dvanáct lidí, třicátníci a čtyřicátníci. Interně si říkáme zahradní štáb. Financování našich záměrů řešíme z městských grantů, dotací a členských příspěvků. Komunikaci, plánování chodu oázy, péči o výsadby, žádosti o dotace, účetnictví, výroční zprávy i veřejné workshopy přitom máme pod palcem především my tři ženy zakladatelky.

Trvalo tři roky, než jsme odstartovali první sezonu a sklidili jahody. Loni se urodily i dýně, letos máme jahodovou nadílku. Ovocné stromy a keře ještě nejsou plně vzrostlé, ale je tu například třešeň, jabloň, hrušeň, nektarinka, broskvoň, exotické kaki nebo fíkovník a muchovníky. Živý plot tvoří bobuloviny pro ptactvo, máme zde keře jako kamčatské borůvky, rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, mišpule. V areálu je deset hlubokých a sedmnáct vyvýšených záhonů. Záleží na domluvě mezi členy, co si kde vypěstují. Nejčastěji jsou to rajčata, lilky, papriky, hrášek, saláty, kopr, okurky, kedlubny a různé bylinky. Chystáme se také na jedlé trvalky, třeba denivky.

Je to příjemné přilepšení. Úroda slouží všem, kteří v zahradě tráví čas – od pobíhajících dětí po pracující brigádníky. Funguje sousedská výměna. Když se někomu urodí nadbytek salátu, rozdá ho ostatním.

Naše zahrada je soběstačná, chemie je tabu. Vystačíme si s tříkomorovým kompostérem, vytváříme vlastní pěstební substrát. Sbíráme bioodpad od lidí z okolí. Máme dohodu s technickými službami, které pečují o blízký park – vozí nám sem listí a ořezané větve. V nedaleké Trnkově zahradě u školky chovají kozy, od nichž získáváme kvalitní hnůj. Pokud jde o vodu, je tady sice zavedený vodovodní řad, abychom si uvařili kávu a čaj, ale k zalévání využíváme výhradně sudy na dešťovku. Jako další rezervoár plánujeme retenční jezírko. Pitnou vodou plýtvat nechceme.

Jestliže vysadíte správné druhy vedle sebe, vzájemně si pomohou. Stejně důležité je místo výsadeb a celkově promyšlený design. Například kolem zeleninových záhonů se osvědčily aksamitníky, takzvané afrikány. Jejich kořeny vylučují do půdy látky, které fungují coby přírodní štít proti parazitickým háďátkům. Tím se ozdravuje půda pro plodiny, které na ně extrémně trpí – zejména pro rajčata, papriky, okurky, mrkev nebo celer. Afrikány navíc přitahují slimáky. Ti jim dají přednost, tudíž mladé saláty a křehká zelenina zůstanou ušetřeny.

Jde také o přátelská setkávání a otevření se veřejnosti. V plánu máme dřevěnou klubovnu a altán – zázemí workshopů o soběstačném zahradničení. K paletovému posezení chystáme blátivou kuchyňku na dětské hry s hlínou a senzorický chodník z přírodnin, který je úžasný pro chůzi naboso. Přínosná je i ekologická stránka – stromy zde časem zajistí stín a lepší mikroklima. Pozemek už nyní láká ptactvo, užitečný hmyz a útočiště u nás našel ježek.

Jako rodačka mimo Prahu jsem zvyklá na záhony a pěstování. Za městem sice vlastním hektar půdy, ale přímo v metropoli mi chybělo bezpečné útočiště k tvorbě. Výzva přišla, když jsem končila taneční kariéru. Celý můj život byl ve znamení fyzického drilu a disciplíny, takže mi přišlo skvělé najít si smysluplnou aktivitu. Chtěla jsem něco pozitivního pro sebe i pro své potomky – zkrátka jen pasivně nevysedávat u dětského hřiště. Navíc péče o rostliny a půdu představuje úžasnou meditaci, která mi osvěží duši, zatímco našim nejmenším nabízí ráj uprostřed betonu.