Hlavní obsah

Holuba hřivnáče ze zahrady nevyhánějte

25. 7. 2020, 8:58
Právo, Adéla Mclintock

Tajemným, několikrát opakovaným hu-hú-hru hu-hrú se do daleka ozývá holub hřivnáč, který stejně jako kdysi kos opouští lesní tišiny, aby byl blíže lidem. Každý, kdo má oči otevřené a uši nastražené, se tak může o jeho zajímavém životě dozvědět z první ruky.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zamilovaný párek. Po zásnubách, které se konají v březnu až dubnu, nešetří holoubci něžnůstkami. Zobáčkují se a probírají peří na krku i na hlavě.

Článek

Hřivnáč neboli Columba palumbus není žádný ničema, neznečišťuje zahradu ani v ní nepůsobí velké škody, naopak za nás ochotně vypleje záhon, ze kterého spolu s červíky vyzobává semena plevelných rostlin.

Navíc je to švihák, radost pohledět! Okouzluje zdvořilostí při námluvách i elegancí, s jakou plachtí vzduchem… Kdo by ho nechtěl mít za souseda?

Jak ho poznáme?

Pernatec z řádu měkkozobých má nádherná velká bledožlutá kukadla sebevědomého a zároveň zvídavého výrazu. Zorničky nejsou kruhové, nýbrž svisle zúžené. Zobák je klínovitý, růžovožlutý s měkkým, bělavě zbarveným ozobím.

Od ostatních holubovitých se hřivnáč odlišuje nápadnými skvrnami bílého peří na krku a křídlech, které kontrastují se zeleným límečkem a popelavě šedivým tělem. Světlejší hruď hraje do růžova až do vínova.

Statný, ne obézní

Holubisko málem velikosti slepice váží okolo půl kila. Krom semen trav a bylin mu chutnají bobule jmelí, cesmíny a břečťanu. Na podzim se láduje bukvicemi a žaludy.

Občas uždibne list salátu, zelí, klíční rostlinku hrachu či fazole, ale tím snad nikoho nerozčílí. Ze zvědavosti okouší pažitku nebo rozmarýn, nic mu ale nekoštuje tolik jako jetelové lístky!

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hostina na cesmíně. Červené peckovičky dokáže z větví oklovat během chvíle. Polyká je celé, stejně jako oblíbené bobule jmelí a nažky slunečnice.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Sběr semen. Že se hřivnáč potuluje v záhonu mezi trvalkami? Radujme se, nebude tolik práce s pletím! Rád totiž mlsá semena plevelů.

Rychle přivyká na krmítko, kam mu servírujeme zrní a kukuřici se slunečnicí, tu polyká celou i se slupkou. Nejraději sbírá potravu ze země. Kolébavým krokem na růžových pařátcích se producíruje po zahradě a vypadá jako pantáta po vydatném obědu.

Obědem se sám stává, jakmile ho zmerčí jestřáb, sokol či kuna. Anebo člověk. Někteří jej dodnes považují za lahůdkovou zvěřinu.

Bydliště: strom i truhlík

Nejen na vesnicích a předměstích, dokonce i mezi městskými budovami hledá hřivnáč zázemí k výstavbě hnízda a úkryt před predátory či nepříznivým počasím. Začíná s tím v březnu, kdy se vrací z jihoevropských zimovišť, tedy pokud není z hrstky otužilců, kteří naše hranice neopouštějí a zimu přečkávají v parcích nebo v bažantích remízcích.

Je libo čmelín, motýlovník či jiný hotýlek? Zahradě jen prospějí

Zahrada

Při výběru nového bydliště cílí na koruny stromů, jak je odjakživa zvyklý, a o čemž se stále ještě můžeme přesvědčit při procházce jehličnatými hvozdy, doubravami nebo u potoka s hlavatými vrbami.

Líbí se mu na lípách, jeřábech, akátech, javorech, nevyhýbá se však ani tújím na hřbitovech, zabydlí se dokonce i v chumlu jmelí na jabloni v sadu.

Nenajde-li vhodný strom nebo vysoké roští, vezme zavděk truhlíkem na balkoně. Ubytovává se v něm s takovou opatrností, že si toho muškáty s petúniemi skoro vůbec nevšimnou.

Zásnubní obřad

Při námluvách, které probíhají od března do dubna, se z tohoto znamenitého a vytrvalého letce stává hotový akrobat. Létá příkře jako šíp vzhůru, plácá přitom křídly, jako by vzduchem létaly facky.

Před nevěstou poklonkuje, až zobáčkem naráží o zem, čepýří se, nakrucuje a roztouženě houká. Běda každému opovážlivci, který se mu tou dobou připlete do cesty!

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hnízdo. Umělecké dílo to není, spíš střapatý chomáč. Čerstvé větvičky ulamuje přímo ze stromu, ty suché sbírá po zemi.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Páření. Probíhá nejčastěji ve větvích, ale hodí se i plot. Před odletem do zimoviště samička naklade až tři snůšky bílých vajíček.

Lásku holoubci zpečeťují vzájemným probíráním pírek. Hnízdo zakládají společně z chrastí halabala nakupeného nejčastěji na horizontálních větvích.

Samička snáší maximálně dvě bílá vajíčka. Jestliže propadnou hnízdem nebo je uloupí straka, stihne před říjnovým odletem k jihu naklást až dvě náhradní snůšky. Holoubátka se líhnou po necelých třech týdnech a do světa se vydávají, když je jim měsíc.

Rostliny v nádobách umocní půvab zahrady

Zahrada

Vodu, prosím

Hřivnáč je parádník a k osobní hygieně potřebuje vodu. Při dešti se vystavuje kapkám, jako by se sprchoval. Všelijak se naklání, střídavě přitom zvedá křídla, aby si mohl i pod nimi vyčistit a načechrat peří.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Setkání s kavkou. Společný přípitek svědčí o toleranci, která mezi oběma ptáky panuje. Napajedlo využívají i ke koupeli.

Postavíme-li do zahrady ptačí napajedlo s čerstvou vodou, bude se k němu rád vracet, aby se vyčvachtal nebo aby uhasil žízeň.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Kdo viděl hřivnáče pít, ví, že je to fenomén. On totiž jen neusrkne doušek a při polknutí nezakloní hlavu jako většina opeřených návštěvníků zahrady. Místo toho ji ponoří málem až po oči a zobákem, jako by to bylo brčko, vodu nasává dlouhými hltavými loky. Je to nádherná podívaná, která hned tak neomrzí.

Reklama

Související témata:

Související články

Jak udržet jezírko v kondici

20. 6. 2020, 9:21

Kalná voda a přebujelá houšť nesluší ani jezírku v zahradě, ani jeho zmenšenině na balkoně. Co máme udělat pro to, aby zůstalo křišťálově čisté a přinášelo...

Nejen trpělivost růže přináší

4. 7. 2020, 9:30

V dobřichovické zahradě Evy Křenkové se oči i nos lačně upínají k místům, kde kvetou a voní růže. Je život po boku urozených královen tak růžový, jak se na...

Výběr článků