Denivky: Jednodenní královny

Název denivka (Hemerocallis) není náhodný – opravdu kvete jenom jediný den. Ale nelekejte se. Každý květní stvol nese desítky poupat, která se rozvíjejí postupně. Takže i když se ráno jeden květ rozvine a už večer opadne, další den se objeví nový. A to klidně po dobu tří i více týdnů. Vzhledem k tomu, že existují rané, středně rané i pozdní odrůdy, můžete si s jejich kombinací zajistit kvetení od června až do srpna. A to za to určitě stojí.

Denivky milují slunce. Čím více ho mají, tím lépe a bohatěji kvetou. Ideální je stanoviště na plném slunci, ale snesou i mírný polostín – tam však budou kvést méně a květy mohou být drobnější.

Půda by měla být dobře propustná, s dostatkem humusu, ideálně mírně vlhká, ale ne přemokřená. Jsou to sice poměrně odolné rostliny, ale nesnášejí přemíru vláhy. Pokud je půda těžká, vyplatí se ji před výsadbou vylepšit kompostem nebo pískem.

Denivky sice nevyžadují velké záhony, ale časem se rozrostou do krásných trsů, takže je dobré jim dopřát alespoň 40–60 cm prostoru. Výhodou je, že když se jim daří, omezí růst plevelů kolem sebe a vypadají skvěle i jako půdopokryvné rostliny.

Denivky můžete vysazovat buď na jaře v dubnu až květnu, nebo na konci léta v srpnu a září. Obě období jsou stejně vhodná. Sazenici zasaďte tak, aby její krček, tedy místo, kde vyrůstají listy, byl jen lehce pod povrchem půdy. Po výsadbě je důležité rostlinu dobře zalít a v prvních týdnech udržovat mírně vlhkou půdu.

Jak jsme již naznačili, po výsadbě a uchycení sazenic začíná pro mnohé ta nejlepší část - dál už totiž není potřeba skoro nic. Denivky jsou velmi nenáročné. Na jaře jim prospěje přihnojení kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem. Během léta, zejména při delším suchu, je zalévejte, ale není třeba to přehánět, zvládnou i kratší období sucha. Jsou to totiž rostliny s kořeny schopnými zadržovat vodu.

Chcete-li, aby denivky vypadaly stále upraveně, odstraňujte jim pravidelně odkvetlé květy a květní stvoly. Podpoříte tím navíc další kvetení a záhon bude působit stále svěže. Listy můžete na podzim ponechat nebo je seříznout, to záleží jenom na vás. V zimě nevyžadují žádné zakrytí, jsou plně mrazuvzdorné.

Jedním z důvodů, proč jsou denivky mezi zahrádkáři tak oblíbené, je i jejich ochota množit se. Každých čtyři až pět let je dobré trs vykopat, rozdělit a znovu zasadit. Nejenže tím podpoříte vitalitu mateřské rostliny, ale získáte tak další sazenice zdarma.

Dělení je jednoduché: na jaře nebo koncem léta rostlinu vyryjte, ostrým nožem rozdělte na několik částí (každá by měla mít zdravé kořeny i listy) a znovu zasaďte. Denivky tak snadno rozšíříte po zahradě nebo sazenicemi potěšíte přátele.

Další skvělá zpráva je, že denivky zřídka trpí chorobami nebo škůdci. Může se vyskytnout hniloba kořenů při nadměrném přemokření, případně slimáci, kteří si občas smlsnou na mladých listech. Proti těm pomůže mulč z drcené kůry, popel nebo ekologické granulky. Jinak jde ale o květiny, které vydrží ledacos a nevyžadují stálou kontrolu.

Denivky vás okouzlí i svou barevnou škálou – od něžné krémové přes zářivě žlutou, meruňkovou, růžovou, karmínově červenou až po temně fialovou. Existují odrůdy jednoduché, plnokvěté, miniaturní i ty s netradičně tvarovanými okvětními lístky. Najdete tak snadno přesně takové, které se hodí k vaší zahradě i vkusu.

Denivky vyniknou ve větších skupinách – například po třech až pěti kusech jedné barvy. Výborně se kombinují s okrasnými travami, šalvějí, levandulí, kosatci či rudbekiemi. Díky různým výškám (od 30 cm až po 120 cm) můžete vytvořit atraktivní víceúrovňový záhon, který bude kvést a zářit celé léto.

Denivky jsou jako kamarádky, na které se můžete spolehnout. Jsou nenáročné, krásné, odolné a ochotné kvést znovu a znovu. Ideální pro ty, kdo chtějí mít zahradu plnou barev, ale nechtějí po ní běhat každý víkend s konví a nůžkami. Ať už hledáte výraznou solitérní rostlinu, nebo spolehlivou trvalku do smíšených záhonů, denivky vás nezklamou.