Z historické hospody je po rekonstrukci moderní chalupa. Ovšem pivo se čepovat nepřestalo

Staré venkovské stavení bylo opuštěné a chátralo zhruba 15 let. Vrátit dům do provozního stavu nebylo vůbec snadné, ale motivace byla silná. „Jsem už čtvrtou generací, která dům vlastní. V dětství jsem tady u prarodičů strávil mnoho krásných chvil. Přál jsem si dům zrekonstruovat, aby ho mohl opět užívat širší okruh rodiny,“ vysvětluje majitel.

Návrh a realizaci svěřil do rukou architektky Šárky Horákové, pod jejíž taktovkou rekonstrukce probíhala čtyři roky. Nejprve bylo potřeba udělat novou střechu a kompletně vybourat podlahy. Poté se mohlo přejít k úpravám samotného interiéru. „Snažila jsem se, aby interiér působil současně a originálně, ovšem s úctou k tradici a řemeslu,“ dodává.

V návrhu vnitřních prostor se architektka inspirovala sadařskou historií kraje. Pozemek totiž obklopují rozhlehlé ovocné sady, které zakládal dědeček majitele. K chalupě navíc přiléhá velká zahrada s ovocnými stromy. „Zvolila jsem tedy autorský motiv jablek a hrušek, který se stal spojovacím prvkem celého interiéru,“ přibližuje architektka.

Tento hlavní vzor v současnosti zdobí stěny v bývalé hospodě a ložnici, přičemž jde o výmalbu pomocí reliéfního válečku. Motiv ovoce najdeme i vypískovaný v prosklení dveří a vyřezaný na deskách stolů. Tvar jablka připomínají i světla v hospodě u hlavního stropu.

Původní hospoda byla v provozu už za Rakouska-Uherska a fungovala až do sametové revoluce v roce 1989. „Založil ji tchán mého pradědy a podle dobových záznamů zde bylo opravdu živo. Za první republiky nechyběly tancovačky a divadelní představení,“ říká s úsměvem majitel, který dbal, aby i dnes prostor zůstal autentický, byť již dnes není v provozu.

Má totiž původní rozvržení nábytku po obvodu místnosti a v rohu se nachází replika původního výčepu s nerezovou pípou a historickými kohouty. Najdeme zde i původní okna, renovovanou lavici a sto let staré tonetky.

„Prostor jsme obohatili o sezení pro dámy v blízkosti krbových kamen. Tento kout je vybaven v kavárenském stylu. Černý kulatý konferenční stolek obklopují křesílka ve výrazné růžové barvě. Nechybí repasované piano, na které s oblibou hraje dcera majitele,“ dodává architektka.

V místě, kde stál původní chlívek, oddělený od zbylé části domu, majitel vybudoval příjemnou vinárnu. I ta ovšem není veřejná a slouží čistě potřebám rodiny. Po rekonstrukci je zde stavba s prosklenými protějšími stěnami a nádhernými výhledy do okolní krajiny. Skleněné stěny lze navíc otevřít a smysluplně tak propojit přední a zadní terasu.

„Ve vinárně jsme zachovali klenbový strop a část zděné zdi. Původní projekt počítal s odhaleným zdivem, ale kvůli špatnému technickému stavu nakonec bylo potřeba zdi omítnout,“ vysvětluje k projektu architektka.

Na ovocný sad záměrně odkazuje barevnost jednotlivých místností. V interiéru převažují světlé krémové odstíny, které stojí v kontrastu s tmavou dřevěnou podlahou a sytou barvou ovoce.

Žlutá a zelená v ložnici připomínají hrušeň, červená v obývacím pokoji zase jabloň. V prostorách hospody je v hlavní roli sytě růžová, protože v sadech často rostou maliny. Všudypřítomná šedomodrá je na stěnách hospody, venkovních dveřích a oknech i porcelánových vypínačích a má připomínat modř letního nebe.