Článek
V místech původní půdy se nachází herna dětí, dětský pokoj a ložnice, hygienické zázemí. K dispozici je i malá pracovna, která příležitostně slouží jako hostitelský pokoj.
V horní přistavěné nástavbě je druhá koupelna a společný obytný prostor. Ten tvoří kuchyň, jídelna a obývací část se sedačkou, která navazuje na terasu s nádherným výhledem na Prahu.
Je to vaše první společné bydlení?
Kdepak, původně jsme bydleli s dětmi v Braníku, ale chyběly nám metry navíc. Pracujeme s manželem z domova, máme dvě malé děti a vnímali jsme už jistý diskomfort.
Začali jsme hledat větší byt. V širším centru, nikoliv v okrajové části Prahy. Rádi chodíme pěšky, nechceme se ve městě pohybovat autem, být na něm závislí.
A protože jsem vyrůstala na Vinohradech, zajímala nás i tato lokalita. Po strašně dlouhé době se nám podařilo objevit vhodný projekt.
Vím, že jde o mezonet…
Vysnili jsme si, že byt bude ve staré zástavbě, že bude mít genius loci. A přáli jsme si i velkorysou terasu. Vše se nám splnilo.
Developerský projekt na rozhraní čtvrtí Vinohrady a Vršovice byl naprosto jedinečný. Líbil se nám hned, zarezonoval. Je to novostavba, konkrétně jde o půdní vestavbu a nástavbu. Na starou část se přistavělo ještě jedno patro.
Kupní smlouvu jsme podepisovali v den, kdy jsem měla termín porodu.
Je to rekonstrukce i novostavba v jednom balíčku. Nezalekli jste se toho?
Byl to takový skok do neznáma, ale můj tatínek pracoval celý život v realitách a koupi nám posvětil. A tchán je architekt, od něj jsme dostali také „svolení“. Řekli jsme si s manželem: tak fajn – a šli do toho.
Kupní smlouvu jsme podepisovali v den, kdy jsem měla termín porodu. Ale synek byl hodný a v bříšku „počkal“. Mám pocit, že se v životě věci seběhnou v té nejdivočejší fázi, ale má to tak být.
Měli jste hned jasnou představu?
Chtěli jsme zachovat ráz činžovního domu, který byl postaven na začátku 20. století. Ctít zkrátka danou lokalitu. Atmosféru a ducha místa propsat i do interiéru.
Snažili jsme se zachovat prvky té doby, propojit staré cenné artefakty s moderními, minimalistickými kousky. V „architektuře“ interiéru, ve stavebních detailech i vybavení.
Předpokládám, že jste měli k ruce architekta.
Ano, ale základní dispozice jsem vymýšlela s tatínkem. V určité fázi už jsem oslovila architekta ze studia Arkhe, aby nám poradil a „udržel“ směr, kterým chceme jít.
Šlo všechno hladce?
Je to novostavba, ale na starém domě. Zdi nebyly úplně rovné, projevila se odchylka v úhlech mezi stěnami, které stály na původní půdě.
Ale vše je na něco dobré. Veškerý nábytek je zhotovený od truhláře přesně na míru. Typovému jsme se naprosto vyhnuli.
Přejděme k technologiím. Jste jejich příznivcem?
Snažíme se šetřit náklady na rodinný provoz a vytápíme tepelným čerpadlem, které máme na střeše. Jinak vytápíme podlahovým topením. Vzhledem k tomu, že byt je orientovaný na jih, uvažujeme o solárních panelech.
Máme samozřejmě i klimatizaci, pomáhají i žaluzie, které regulují podle potřeby teplotu v místnosti. Prostor se v létě zbytečně nepřehřívá.
Při navrhování ložního prádla se vracím k tradicím, vzpomínám na motivy, které měla doma moje babička. Miluji les a české louky, ty jsou mému srdci nejbližší.
Jaké preferujete materiály?
Rozhodně přírodní: masiv, keramickou dlažbu, nemáme rádi plast. Z přírodních materiálů jsou i koberce, nátěry omítek. Na parketách je použit eko olej, chemii se snažíme vyhnout.
Jste designérka, navrhujete povlečení. Je také „eko“?
Ano, je z organické biobavlny. Začala jsem s touto aktivitou tak trochu náhodou. Na trhu jsem hledala kvalitní české povlečení a žádné nenašla. Přála jsem si minimalismus, ale nikoliv jednobarevný. S prvky české přírody. Žádné exotické ananasy či avokáda.
Při navrhování ložního prádla se vracím k tradicím, vzpomínám na motivy, které měla doma moje babička. Miluji les a české louky, ty jsou mému srdci nejbližší.
Mezonetový byt má od truhláře zhotovený nábytek na míru. Typické jsou zapuštěné prvky, decentní odstín kouřově zelené v kombinaci se smetanově bílou a přírodní masiv.
Všimla jsem si, že máte parádní úložné prostory.
Jako minimalista nemám ráda vodorovné otevřené plochy. Je z nich nakonec odkladiště. Snažila jsem se vymyslet, aby každá věc měla své pevné místo a nepřekážela.
Navrhla jsem si podle svých přestav i kuchyňskou sestavu. Přemýšlela nad každou zásuvkou, skříňkou, aby mi vyhovovala.
Truhláři byli skvělí, máme s nimi ty nejlepší zkušenosti. Moc se mi líbí, že jsme do realizovaného nábytku propsali i oblouk. Je u vestavěných skříní na chodbě, v kuchyni. Je to interiérový prvek z dob první republiky, a navíc velmi praktický. Děti si nemohou při divokém běhání ublížit.
Co všechno je „schované“ do vestavěných skříněk?
Mám to opravdu vymyšlené. Úložné prostory jsme přizpůsobili našemu životu. V kuchyni je skrytý odkapávač i kávovar. Ten má speciální místečko s výjezdem u barového pultu. Nikde nic nepřekáží a prostor působí uklizeně i ve chvíli, kdy vlastně uklizeno není.
Do vestavěné skříně, která je zapuštěná v nice, jsem v koupelně zase schovala pračku se sušičkou. Ve vstupní části máme veliké prostorné skříně na boty i venkovní oblečení.
Naopak v ložnici je záměrně ponechána otevřená šatna. Vše je přehledné, hned po ruce. Je to soukromá zóna a zde nám to nevadí.
Oslovil vás vintage styl?
Velmi, miluji ho! Ráda kombinuji kousky po babičce s nadčasovou modernou. A to nejen v nábytku. Základ interiéru jsou dobové masivní parkety seskládané do klasického stromečku. Do starého domu do této čtvrti patří. Zdobí i tento byt.
Denní světlo a slunce je pro nás moc důležité. Má k nám „přístup“ i v koupelně v podobě speciálně zapuštěného světlovodu. Úsměvné je, že návštěvy, když odchází po umytí rukou, sahají po vypínači. Myslí si, že je to umělé světlo.
Máte skvělý cit pro barvy. Zelená a šedá je skvělý tah.
Jsem milovnice přírody a chtěla jsem dostat do interiéru zelenou. Přijde mi uklidňující. Ráda se na ni dívám, ráda se procházím lesem. Myslím, že se nikdy neomrzí.
Kouřově zelená je kuchyň, odstín zelené je i v dětském pokoji, pracovně. Vlastně jsme ji dali i do koupelny.
Architekti pak přišli se zajímavým kontrastem, oranžovou barvou. Nikdy jsem ji neměla ráda, ale musím uznat, že tady vypadá skvěle. Oranžová jsou skleněná svítidla, kávový stoleček a doplňky.
Všimla jsem si, že zde máte opravdu hodně denního světla…
Denní světlo a slunce je pro nás moc důležité. Má k nám „přístup“ i v koupelně v podobě speciálně zapuštěného světlovodu. Úsměvné je, že návštěvy, když odchází po umytí rukou, sahají po vypínači. Myslí si, že je to umělé světlo.
Světlovod máme i v kuchyni a ložnici. Po celý den je zde přirozené světlo.
Jinak samotná svítidla vnímá náš architekt jako lapače prachu. Takže kromě dvou designových kousků máme všude zapuštěná stropní svítidla. Samozřejmě kulatá, aby ladila s tvarem světlovodu.
Prozradíte další interiérový atyp?
Zajímavé je, že nemáme televizi. Místo ní máme velkou knihovnu. Manžel rád poslouchá hudbu, proto je zde gramofon, staré desky a zainvestovali jsme do kvalitních reprobeden.
Filmy a pohádky dětem pouštíme na plátno. Vybíráme si cíleně, není to pro nás kulisa. Naopak, užíváme si filmové večery, zatáhneme žaluzie a máme rodinnou pohodu.
Moc se mi líbí herna pro děti. Popište nám ji.
Máme dvě živé děti, proto jsme jim pořídili lezeckou stěnu a žebřiny. Je zde i dost volného prostoru. Můžou zde stavět kostky, stavebnice, vláčky, velkou autodráhu.
Děti mají i společný další pokoj. Říkáme mu „spací“. Je v něm oddělené horní patrové lůžko, kde spí starší dcerka. Dole pod ní pak usíná malý synek. V místnosti je rostoucí psací stůl a židle.
Veškerý nábytek pro děti je z druhé ruky. Rychle rostou, mění se jejich potřeby a pořizovat drahé zařízení na krátkou dobu je zbytečné.
V obývacím pokoji vidím ikonické křeslo Halabala.
To je bazarový kousek, pořízený za tisícovku. Nechali jsme ho renovovat. Oblé područky skvěle repasoval můj tatínek (broušení, olej) a křeslo dostalo i nové čalounění. Je to oblíbený kousek. Putuje s námi ze starého bytu, už je s námi 13 let.
Další retro kousek je kosmetický dámský stoleček ze 60. let. Zaslouží si ještě obrousit a přelakovat.
Ještě nás čeká zazelenění jedné stěny, necháme tady vytvořit džungli. Dopřeji si určitě i rozkvetlé balkonové květiny.
Zabydlujete postupně i terasu?
Na terase je z bazaru zakoupený starý teakový stůl. Věříme, že vydrží na věky. Pravidelně ho olejujeme a vypadá báječně.
K němu jsme pořídili designové kovové židle. Jde o severskou značku, židle jsou minimalistické, působí subtilně, ale jsou velmi stabilní. Nemám strach, že by se s dětmi převrhly.
Plánujeme koupit naklápěcí slunečník, velikost 3 × 3 metry. Možná pořešíme i pergolu nebo markýzu. Chceme zde vytvořit místo na hraní, psaní úkolů do školy, které je ve stínu.
Láká vás zahradničení i na miniprostoru?
Ve vnitrobloku na dvorku je kompostér a na terase chceme pěstovat všechno možné. Rajčata, papriky, pro děti jahody a samozřejmě i bylinky do kuchyně.
Ještě nás čeká zazelenění jedné stěny, necháme tady vytvořit džungli. Dopřeji si určitě i rozkvetlé balkonové květiny.
O designérce
Kateřina Kapustová absolvovala VŠE v Praze s vedlejší specializací marketing. Po studiích pracovala v online mediálním světě, kde působila až do odchodu na mateřskou. V roce 2008 založila designovou značku Muhehe, později Lesen. Navrhuje autorské povlečení s ručně kreslenými motivy české přírody. Je vdaná, má dceru Marianu a syna Kryštofa. Miluje cestování, procházky v přírodě a ráda fotí.
