Vlastní kotelna místo drahého tepla z teplárny? Úspory mohou být značné, rozhoduje příprava

Zkušenosti odborníků i samotných SVJ ovšem ukazují, že podobné rozhodnutí není dobré dělat pod tlakem emocí ani jednoduchých reklamních sloganů, které odstřihnutí se od teplárny buď démonizují, nebo naopak opěvují.

„Nestačí spoléhat na tvrzení, že odpojení je vždycky nevýhodné, ale ani na reklamy slibující automaticky levné vytápění. Každý dům a každé město mají jiné podmínky,“ upozorňuje Jan Antonín ze společnosti EnergySim, která zpracovává energetické posudky pro domy uvažující o odpojení od teplárny.

Odpojení objektu nelze provést libovolně, ale pouze za splnění určitých podmínek. Dříve bylo nutné podle legislativy posoudit, zda se změna ekonomicky vyplatí. V současné době je celý proces zjednodušený a klíčový je především průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Na jeho základě se srovnává stávající stav s teplem z teplárny s navrhovanou změnou, kdy by teplo pocházelo z vlastního zdroje.

„Alespoň jeden ze dvou hlavních ukazatelů musí vyjít lépe než u současného systému, aby bylo možné se odpojit. Odpojení je nezřídka předmětem sporu, a posouzení je proto často podrobeno přezkumu ze strany Státní energetické inspekce,“ vysvětluje Antonín.

Jenže ani vysoké ceny tepla od teplárny automaticky neznamenají, že vlastní zdroj bude vždy výhodnější. Závisí na výši investice a provozních nákladech nového zdroje. Z hlediska ekologického pak hodně záleží například na tom, z čeho místní teplárna vyrábí teplo. Pokud využívá velký podíl biomasy nebo jiných obnovitelných zdrojů, může ekologické hodnocení paradoxně vycházet lépe právě pro centrální zásobování teplem.

V některých případech ale mohou být rozdíly v cenách obrovské, teplárna nemusí spalovat biomasu, a přesto může být odpojení problémem. Takovou zkušenost má za sebou například SVJ z Hořovic, kde se obyvatelé domu s 36 byty po dlouhém rozhodování pustili do vybudování vlastní kotelny s tepelnými čerpadly a fotovoltaikou.

„Historicky byly v Hořovicích ceny tepla vysoké a po začátku války na Ukrajině ještě výrazně vzrostly,“ popisuje zástupce SVJ Radek Bártík.

Jejich cesta k vlastnímu zdroji nebyla jednoduchá. Projekt provázely spory kolem stavebního povolení, připomínky k energetickým posudkům i odvolání. Celý proces nakonec trval více než dva roky. Přesto dnes zástupci SVJ říkají, že změny nelitují.

„Má to smysl. Náklady na teplo jsou teď výrazně nižší než dřív,“ říká Bártík. Zatímco od teplárny by nyní podle něj platili kolem 950 korun za gigajoule, po přechodu na vlastní systém vychází teplo přibližně na 390 korun za gigajoule. Při průměrně odebíraném objemu tepla za rok 600 GJ (skutečné množství tepla ovlivňuje mnoho faktorů, například „tuhost“ zimy nebo počet vytápěných bytů) byl pro dům s teplárnou náklad 570 tisíc a s čerpadly je 234 tisíc korun.

Další výhodou je podle Bártíka větší nezávislost obyvatel domu. „Topíme tehdy, kdy chceme, nejsme odkázaní na nikoho dalšího,“ dodává.

Tepelná čerpadla dnes představují jednu z nejčastějších variant, o kterých bytové domy uvažují. Lidé se přitom často obávají, že jsou vhodná jen pro novostavby. Podle odborníků to ale není pravda. „Tepelné čerpadlo může úspěšně fungovat i u objektů starých několik desítek let. Je ale potřeba dobře posoudit otopnou soustavu a tepelnou ztrátu budovy,“ vysvětluje obchodní ředitel společnosti AC Heating Jiří Polívka.

Důležitá je především teplota topné vody. Čím nižší teplotní spád dům potřebuje, tím efektivněji tepelné čerpadlo pracuje. Ve starších domech proto odborníci doporučují například vyregulování otopné soustavy nebo kontrolu ventilů a termostatických hlavic. „Často se ukáže, že soustava už dlouhé roky nebyla správně seřízená. Po zateplení domu nebo výměně radiátorů se přitom průtokové poměry změní,“ upozorňuje Polívka.

Domy ale musí počítat i s dalšími náklady. Kromě pořízení samotné technologie jde například o projektovou dokumentaci, stavební povolení, revize, případné posílení elektrické přípojky nebo financování úvěrem.

Samostatnou kapitolou bývá samotné odpojení od teplárny.

„Někde přípojku jen zaslepí v domě, jinde ji odpojují až u hlavního páteřního rozvodu. Pak jsou s tím spojené výkopové a související práce a cena výrazně roste,“ pokračuje Jan Antonín. Jen odpojení může stát zhruba 150 až 350 tisíc korun i více.

V případě tepelných čerpadel se musí řešit také hlučnost technologie. Součástí projektu proto bývá hluková studie i následné měření po instalaci. „Dbejte na správné umístění tepelného čerpadla na střeše. Ideálně na antivibrační podložky, a ne nad ložnice obyvatel,“ doporučuje Tomáš Zima ze společnosti Nemoinspekt.

„Ve většině případů stačí umístění technologie na střechu domu,“ říká Polívka.

Výhodná může být i kombinace tepelných čerpadel s fotovoltaikou. Ta pomáhá snižovat provozní náklady a částečně může pomoci i při krátkodobých výpadcích proudu.

Odborníci se přitom shodují, že největší chybou je rozhodnout se pro odpojení od teplárny bez detailní přípravy. Důležité je nechat si zpracovat kvalitní ekonomickou rozvahu, porovnat více variant a počítat nejen s pořizovací cenou technologie, ale také se servisem, revizemi, životností zařízení nebo budoucím vývojem cen energií. „Před nákupem fotovoltaiky je pak základem nechat si zhotovit statický posudek,“ připomíná Zima.

Zkušenosti z praxe ale zároveň ukazují, že dobře připravené projekty mohou bytovým domům přinést výrazné úspory i větší kontrolu nad tím, kolik za teplo zaplatí. A právě proto dnes o vlastních kotelnách a tepelných čerpadlech uvažuje stále více SVJ a bytových družstev po celé republice.