Vinice nabírají v Praze druhý dech. Do prací na vinohradu se zapojoval i patron české země

„V Praze se vínu daří dobře, je to velice příhodné místo, protože se nachází v takzvané pražské kotlině,“ říká průvodkyně Prague City Tourismu Dana Brzkovská, jež bere každé jaro zájemce do více i méně známých pražských vinic.

Révě svědčí také zdejší bohaté, různorodé podloží a vodní prvky. Kromě Vltavy protéká hlavním městem řada potoků. Ten nejdelší z nich, Botič, byl v minulosti dokonce nazýván Vinným potokem. A s postupným oteplováním klimatu a růstem teplot budou podmínky pro pěstování ještě lepší.

„První víno se dostalo do Čech z Moravy v 9. století, byl to dar knížete Svatopluka našemu českému knížeti Bořivojovi u příležitosti narození jeho syna Spytihněva,“ vypráví průvodkyně.

Pravděpodobně nejstarší vinici v hlavním městě a jednu z nejstarších na českém území nechal založit patron české země svatý Václav.

Svatováclavská vinice leží v areálu Pražského hradu, podle legendy na ní pracoval i sám kníže, pomáhal sklízet hrozny a připravovat z nich víno ke mši. To vše jako výraz křesťanské pokory.

Skutečný rozmach pražského vinařství začíná s nejvýznamnějším českým králem a císařem Svaté říše římské.

Karel IV. si zamiloval vinný nápoj při svém studijním pobytu ve Francii. Zpátky do Čech si tak přivezl nejen francouzskou dvorní etiketu a politické myšlení, ale také sazenice burgundského vína.

„Patent, který vydal, obsahoval informaci, že všechny jižní svahy mají být osázeny révou do vzdálenosti tří mil od Pražského hradu. Míle ale nebyla kilometr, to území bylo skutečně velmi rozsáhlé, okolo dvaceti kilometrů,“ vysvětluje Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady, pod kterou spadá i vinice, o níž první oficiální prameny mluví právě v souvislosti s Karlem IV.

Kdo se na výzvu panovníka do zakládání vinic pustil, byl na dlouhé roky zvýhodněn například osvobozením od daně.

Vinice navíc nesměl nikdo, urozený ani neurozený, poškozovat. Kdo byl přistižen ve dne „při páchání škody na hroznech nebo réví, propadl pravou rukou, nevyplatil-li ji 20 kopami českých grošů perkmistrovi“. Kdo byl polapen v noci, ten „propadl hrdlem a jeho majetek připadl perkmistrovi“.

Perkmistr viničních hor byl královský, později městský úředník, který měl na starosti pozemky vhodné k zakládání vinic, dohlížel na majetkové transakce s nimi spojené a řešil trestné činy v prostoru vinohradů.

Vinice se zakládaly na svažitých pozemcích, kam mělo slunce dobrý přístup a které se nedaly využít k pěstování zeleniny nebo obilí. Neubíraly tak úrodnou půdu a přinášely zisk z dříve neobdělávaných území.

S révou je historicky spjato i místo opředené slovanskými mýty, odkud bájná kněžna Libuše předpověděla Praze hvězdnou budoucnost. V okolí Vyšehradu vlastnila vinice zdejší kapitula, což do dnešních dob připomínají třeba nedaleké ulice nazvané Děkanská vinice I a II.

Městskou částí, která na vinařskou tradici upomíná nejnápadněji, jsou Vinohrady. Přestože kdysi všudypřítomné vinice z většiny ustoupily rozpínající se zástavbě, jejich slávu stále připomíná areál Havlíčkových sadů s jednou z nejkrásnějších vinic - Grébovkou.

Zlatá éra pražských vinic pokračovala až do vlády výstředního panovníka Rudolfa II. „Říká se, že zde bývalo dva tisíce vinic a zaujímaly celkem plochu 720 hektarů,“ připomíná Brzkovská. Praha si tak označení „město vína“ rozhodně zasloužila.

Velkou ranou pro něj však byla třicetiletá válka, od druhé poloviny 17. století šlechta již přestala mít o vinice zájem, pěstování se nevyplácelo, bylo náročné na péči i množství námezdních pracovních sil.

„V dalších stoletích nastává industrializace, trojhonné hospodářství, je zájem spíše o pěstování zeleniny, ovoce a taky nastává rozvoj pivovarnictví a lihovarnictví,“ popisuje průvodkyně běh dějin.

V meziválečném období existovaly v Praze pouze dvě vinice – ta trojská a Grébovka. O pěstování révy znovu začíná být zájem zhruba od 90. let a v současné době zde zabírá plochu asi 20 hektarů.

Není to mnoho, stávají se ale pro obyvatele i návštěvníky fenoménem vybízejícím k prozkoumání. Zkrášlují město a jsou potěchou pro oko, lákají k procházkám a degustacím. Práci ve vinohradě je možné si zkusit třeba i v rámci firemního teambuildingu nebo dobrovolnické práce.