Článek
Třípatrová vila o rozloze 700 m² vznikla přestavbou původního domu v americkém stylu. Z jeho podoby ale nezbylo téměř nic. Místnosti zde nemají přesně určené funkce a svým obyvatelům poskytují maximální svobodu.
V souladu s touto filozofií tedy klasický obývací pokoj nebo pracovnu nahrazují otevřené prostory, které se podle potřeby můžou proměnit v místo pro odpočinek, čajový rituál nebo rozhovor s přáteli. Sám architekt říká tomuto konceptu „scénická flexibilita“ a jeho princip spočívá ve svobodném vnímání a využívání domova.
Krása nemusí být okázalá
I když je vila vybavena moderně a minimalisticky, záměrně nepůsobí chladně ani sterilně. Naopak, díky uměleckým dílům ze sbírek majitele, jako jsou obrazy, tradiční kaligrafie nebo pečlivě vybrané skulptury a keramika či porcelán, získává interiér intimní až duchovní charakter. Každý předmět má své místo, což je důležité jak z praktického hlediska, tak kvůli kompozici, pronikání světla a celkovým dispozicím prostoru.
Právě osobní předměty majitele se staly od začátku součástí historie vily a dohromady s ní vytvářejí neopakovatelný osobní příběh lidí, kteří ji obývají. Jak naznačuje architekt, je to zkrátka něco zcela jiného, než když jste v domě, který zdobí dekorace, které někdo koupil jen proto, že se tam stylově hodí.
Nábytek a doplňky spolu ladí nejen barevně, ale i proporčně a prostorově. Architekt spolu s majitelem dbali na to, aby tyto věci přirozeně zapadly do celkové kompozice a zároveň nezanikly. Díky nim interiér působí autenticky a zabydleně, ne jako showroom nebo designový hotel.
Funkční nadčasovost místo trendů
Studio se při návrhu nesoustředilo na to, co je právě „in“. Jeho cílem bylo vytvořit prostor, který bude dávat smysl lidem, kteří v něm tráví každý den. Kromě vizuálního dojmu se tedy soustředilo také na praktickou stránku.
Místo okázalých prvků a designových výstřelků vila zaujme jednoduchostí a logickým uspořádáním. Každý materiál a každé řešení má reálně zlepšit kvalitu života. Celý dům tak působí velmi civilně a přirozeně – jako místo, kam se člověk rád vrací.
V hlavní roli světlo a klid
Dům je hodně propojený s okolní přírodou. Velké prosklené plochy a střešní okno pouštějí dovnitř přirozené světlo, které se během dne proměňuje, ale vždy vytváří příjemnou atmosféru. A když se k tomu přidají tlumené barvy, dřevěné obložení, bílé omítky a přírodní materiály, celek působí velmi příjemně a vyzařuje všudypřítomný klid.
Zároveň se prostory domu vyvíjí spolu se svými obyvateli. Materiály jako dřevo nebo textil se postupem času mění, ale neztrácejí na kráse, spíš získávají svůj jedinečný ráz. Byly vybrány tak, aby dlouho vydržely a stárly přirozeně, drobné nedokonalosti jako malé škrábance nebo změna barvy tedy nebudou na škodu.
Dům jako zrcadlo vnitřního světa
Autor se netají tím, že pro něj architektura není pouze o jasně daných dispozicích. Vnímá ji jako filosofii prostoru, jako rozpravu o čase, existenci a vnitřním klidu. Jeho dílo tak není hotovým produktem, ale živoucím organismem připraveným na změnu.
„Nejde o to, jak má dům vypadat, ale co má lidem umožnit,“ říká architekt. A tato vila jeho ideu naplňuje do posledního detailu. Nabízí místo, které obyvatelům nevnucuje jasně daný způsob života, ale naslouchá tomu, jak chtějí žít.
