Článek
Víceúrovňová vila o rozloze přibližně 400 m2 se nachází ve městě Žuej-an a má celkem šest podlaží: čtyři nadzemní a dvě podzemní. Jedním z hlavních cílů designérky tak bylo co nejvíce jednotlivé úrovně domu propojit, aby působily jako jeden plynulý celek.
„Rezidenční design by neměl zůstat pouze na úrovni vizuálního vyjádření, ale měl by se vrátit k samotné podstatě života – k vytvoření zdrženlivé a přesné rovnováhy mezi řádem a emocemi,“ vysvětluje.
Interiér využívá otevřený půdorys s minimem dekorací. Jednotlivé funkční zóny neoddělují stěny, ale jemné výškové rozdíly podlah. Zapuštěný obývací pokoj působí uvolněně a zve k odpočinku, zatímco mírně vyvýšená kuchyně s jídelnou vytváří pocit většího řádu a intimity. Přesto si celý prostor zachovává vizuální kontinuitu.
Významnou roli hraje také práce s barvami. Základ tvoří černá a bílá, jejichž vzájemný poměr se mění podle charakteru jednotlivých místností. Obývacímu pokoji dominuje bílá, jež mu dodává na světlosti a vzdušnosti, zatímco kuchyně a jídelna využívají více tmavých tónů, které v souvislosti s těmito funkcemi působí zajímavě.
Odlišnou atmosféru nabízí suterén. Namísto běžného technického zázemí zde vznikl plnohodnotný obytný prostor určený k odpočinku i setkávání. Cihlově červený koberec, tmavý nábytek a napínací strop napodobující denní světlo vytvářejí komornější prostředí, které doplňuje zeleň přivádějící do podzemí pocit spojení s přírodou.
Právě proměna suterénu patří mezi nejzajímavější části projektu. Prosklené příčky a světlíky přivádějí dovnitř světlo a potlačují obvyklý pocit stísněnosti. Vedle posezení zde vznikl také čajový kout určený pro klidné chvíle, čtení nebo setkání s přáteli.
Ve stejném duchu, tj. s důrazem na pohodlí a útulnost, jsou zařízené i soukromé pokoje. V hlavní ložnici designérka volila teplé zemité odstíny a měkké textilie. Umístěním pohovky u okna pak poskytla majitelům možnost, jak místnost využívat i během dne. Ve druhé ložnici naopak pracovala s výraznějšími tmavými plochami, které doplňují průsvitné závěsy a jemné osvětlení, díky nimž prostor působí klidně a intimně.
Podle designérky nebylo jejím cílem vytvořit interiér, který by na sebe neustále strhával pozornost. „Když design přestane soutěžit o pozornost, samotný život se postupně stává skutečným obsahem prostoru,“ shrnuje Sü Jü-čangová svůj pohled na interiérový design a hlavní zásadu, jíž se při práci na tomto projektu držela. Právě tato zdrženlivost dává podle ní majitelům příležitost, aby si atmosféru svého domova postupně dotvářeli sami, svými každodenními zážitky.
