Článek
Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu nedávno provedli testy na desetipodlažní budově, kterou umístili na obrovskou platformu schopnou přesně simulovat chování zemské kůry při zemětřesení. Tato venkovní zkušebna je jediná svého druhu na světě a zároveň jediná, která dokáže „rozhýbat“ budovu takto vysokou.
Jen pro zajímavost, simulační plošina je schopná otřásat objekty až o hmotnosti 2000 tun a simulovat zrychlení, které se svou silou rovná síle zemské gravitace (1 g). U testované desetipodlažní budovy by pak ovšem mohla vlivem její výšky a pružnosti konstrukčního materiálu vzrůst tato síla až na trojnásobek.
Vědci vystavili budovu celkem 18 simulovaným zemětřesením o různé intenzitě. Scénář mj. zahrnoval i simulace skutečných otřesů. Byly mezi nimi například zemětřesení o síle 6,9 stupně Richterovy škály, k němuž došlo v roce 1989 v oblasti Loma Prieta a které tehdy způsobilo smrt 63 lidí, nebo otřesy z roku 1994 v Northridge se silou 6,7 stupně, kdy zemřelo 57 osob.
Hlavním cílem výzkumu je vytvořit nový typ konstrukčního systému, který by byl nejen odolný vůči zemětřesení, ale také udržitelný, a především, dalo se s ním stavět rychle a dostupně. „Potřebujeme něco, co bude fungovat nejen v oblastech s vysokou seizmickou aktivitou, ale i jinde,“ vysvětluje v reportáži webu kalifornské univerzity UC San Diego Today profesor Ben Schafer, jenž je spoluvedoucím projektu.
Svou pozornost vědci soustředili na ocel tvarovanou za studena (CFS), tedy materiál, který se vyrábí z běžné konstrukční oceli a tvaruje se při pokojové teplotě. Díky tomu vznikají přesné, lehké a přitom pevné nosné prvky. Zajímavostí je rovněž fakt, že tento materiál tvoří ze 60 až 70 procent recyklovaný kov.
Tento druh oceli se zatím v USA nesmí používat pro budovy vyšší než šest podlaží nebo 20 metrů. Kalifornský experiment tak šel za hranice stávajících předpisů – a úspěšně. Podle profesorky Tary Hutchinsonové, která je hlavní vedoucí projektu, testovaná budova ustála zatěžkávací zkoušku bez ztráty statické integrity. „Už teď můžeme říct, že je to úspěch,“ uvedla.
Kromě samotné konstrukce se testovala také odolnost rozvodů a dalších vestavěných prvků. Vědci díky tomu získávají cenná data pro další vývoj a přesnější modelování budoucích staveb. „Pokud vše propočítáme a potvrdí se naše hypotézy, budou moci inženýři navrhovat budovy z oceli tvarované za studena téměř v jakémkoliv měřítku,“ uzavírá Schafer.
