Článek
Rodinný dům z třicátých let dvacátého století stojí na počátku Fuchsovy obdivované funkcionalistické tvorby, která osobitě zhodnocovala příklad Le Corbusierova purismu a částečně i princip prostorového plánu Adolfa Loose prolínáním prostorů jak v horizontálním, tak vertikálním směru.
Suterén vyhradil architekt hospodářskému zázemí a garáži. Přízemí a prvnímu patru dominuje průběžná patrová hala s galerií sloužící coby knihovna.
Součástí haly je dále zimní zahrada, balkon, jídelní část s navazující kuchyní a místnost pro domácí práce. Až do prvního patra k ateliéru a galerii s knihovnou vede hlavní jednoramenné schodiště uprostřed dispozice.
Pohled na obývací pokoj na dobovém snímku.
Nejvyšší patro pak vyplňují tři „kabinové“ ložnice, dva pokoje pro hosty, sklad, šatna a koupelna.
Rovná střecha slouží jako obytná terasa. Smysl pro provozní a technickou stránku bydlení dokázal Fuchs mimo jiné u kuchyně s nejmodernějším elektrickým a plynovým zařízením a příborníkem s oboustranným otevíráním, takže jídlo bylo možno podávat přímo do jídelního koutu.
Nákres přízemí a prvního patra
Pro vnitřní provoz domu je na ose jednoramenného schodiště u vnitřní příčné zdi umístěno vřetenové schodiště, procházející přes celou výšku domu a zajišťující i všechen servis.
Ve druhém patře byly umístěné převážně ložnice. Nechybí terasy na vrchu stavby.
Na vybavení interiéru s Fuchsem spolupracoval návrhář Jan Vaněk. Fuchsův vlastní dům často navštěvovaly kromě architektů také osobnosti z výtvarných, literárních, divadelních, hudebních a vědeckých kruhů.
Dům byl později doplněn o dostavbu
Později Bohuslav Fuchs rozšířil dům o dostavbu skromnější druhé části od příčné nosné zdi, takže vytvořil dvojdům, jehož druhou část obývali rodiče Fuchsovy manželky.
Skromnější druhá část neměla mezonetový obytný prostor s galerií. Jak vzpomínal architektův syn Kamil, jednu dobu byly oba domy uvnitř i propojeny a fungovaly dohromady.
Když však měl Bohuslav Fuchs na konci padesátých let vážné politické obtíže, byl nucen svou polovinu domu prodat sochaři Jiřímu Markovi a paradoxně se musel přestěhovat do druhé, skromnější poloviny domu, kterou obýval až do své smrti v září 1972.
Význam, který přikládal umělecké složce architektury, dokládal také Fillův obraz na čelní stěně haly.
Zdroj: Slavné vily, Jan Sedlák, Vladimír Šlapeta
