Článek
Ernstbergerovi navrhli jednopatrový dům s obytným podkrovím. Ten je pravděpodobně jedinou vilou v Plzeňském kraji, o které se psalo v tehdy prestižních novinách Wiener Bauindustrie Zeitung. To, že se o ní psalo v prestižním titulu, ale nebyla náhoda.
Karl Ernstberger byl známý už jako žák rakouského architekta Otto Wagnera a podílel se například na projektu Rakousko-uherské banky ve Vídni, Priessnitzově sanatoriu v Jeseníku aj.
V typickém podlaží vily od Ernstbergerů byla předsíň, obývací pokoj, ložnice, kuchyň, koupelna a samostatný záchod. Z obývacího pokoje a ložnice se vstupovalo na terasu.
Typické pro tvorbu Ernstbergerů byly i umělecky propracované detaily zábradlí, stejně jako mříže na brance s monogramem. V přední části velké zahrady byl vstup pro vozy a pro chodce, vzadu se nacházely hospodářské budovy.
Dobová fotka dokládál že se původní vzhled vily povedlo dochovat.
Po návratu z Vídně oba synové Josefa Ernstbergera staršího, Karl a Josef, působili ve stavební kanceláři, postavili v blízkém regionu kolej ve Sv. Anně u Plané, sídliště třiceti domků v Plané, školu v Toužimi a další budovy.
Po smrti stavitele Josefa Ernstbergera mladšího se rodina dostala do finančních problémů a bydlela v nové vile Antona Ernstbergera v Nerudově ulici.
Chloubou stavby je prostorný balkon.
Dům na Palackého ulici byl v roce 1939 prodán velitelství wehrmachtu ve Stříbře, tehdy už připojenému k Velkoněmecké říši. Od května do listopadu 1945 v něm byli ubytováni američtí důstojníci. V roce 1946 byla rodina Ernstbergerů vysídlena do Německa.
Plánek prozrazuje začlenění stavby do zahrady.
Později byla budova využívána pro různé účely. V padesátých letech 20. století v ní byl umístěn dívčí internát pedagogické školy, následně odloučené pracoviště dětského oddělení Okresního ústavu národního zdraví.
Od roku 1968 až dodnes je ve vile mateřská škola. Budova proto prošla částečnou přestavbou.
