Kulatý dům budí zaslouženou pozornost

Příběh „kulatého“ domu se začal psát již před lety. Mladým manželům tehdy pozemek ve volném kopcovitém terénu nad řekou, 30 km od Prahy, doslova učaroval, nicméně o konkrétní podobě budoucího domu v té době neměli představu, ta se zhmotnila až mnohem později.

Postupem času na svět přišly tři děti a potřeby rozrůstající se rodiny pomáhaly formovat konkrétní podobu domu.

„Manželé neměli žádné přemrštěné požadavky, chtěli kvalitní stavbu, ale hlavně chtěli být celá rodina spolu. To jsme při projektování zohlednili,“ řekla nám architektka Martina Buřičová, která spolu s Ing. arch. Štěpánem Kubíčkem originální projekt vytvořila.

„Vzhledem k tomu, že pozemek má takřka 6000 m2, hledali jsme, kam vlastně dům umístit. Podobné to bylo s návrhem samotného domu, kdy jsme měli mnoho variant, většinou hranatých nebo atypických, ale nakonec jsme přišli na kulatý tvar. Pan majitel byl doslova unesen, od dětství si přál kulatý dům, ale vždy si myslel, že je to nerealizovatelné. Na začátku nám o svém přání nic neřekl a až my jsme mu takový návrh přinesli,“ pokračuje paní architektka a je na ní znát, jak moc ji to těší.

Základní tvar domu v podobě elipsy je velmi jednoduchý, až na pomezí formálnosti, ale kompaktní přízemní stavba tohoto tvaru, s plochou střechou, si velmi dobře rozumí s atypickým pozemkem.

Cílem návrhu bylo vytvořit nízký uzavřený objekt, aby nerušil okolní zalesněná kopcovitá panoramata a přitom zakotvil domov rodiny v přirozeném prostředí zahrady.

Elipsa je posazena na pozemek v jeho těžišti, natočená tak, aby orientace ke světovým stranám co nejlépe vyhovovala vnitřní ortogonální dispozici. Jejím těžištěm je obdélníkové atrium skryté uprostřed domu. Děti si tu mohou v bezpečí hrát a prostřednictvím jeho prosklených stěn si je celá rodina neustále nablízku.

Drobným geometrickým vtípkem je i to, že architekti obdélníkový tvar atria z domu „vyjmuli“ a posadili ho severně jako garáž pro dva automobily, zahradní stroje a nářadí.

Hlavní vstup do domu je situován severně. Závětří je zapuštěno za vynechaným otvorem v obvodovém plášti. Následné zádveří slouží zároveň jako šatna.

Při chodbě vedoucí podél východní strany ústředního atria je umístěna koupelna s WC a pracovna.

Celou jižní část domu tvoří velký obytný prostor s jídelnou a variabilně uzavíratelná kuchyně.

V intimnější severozápadní části domu se nacházejí tři pokoje (dvě menší ložnice a jeden velký dětský pokoj propojený svou jižní stranou s atriem), společná koupelna a samostatné WC.

Z chodby vedou dveře opět přes závětří do zahrady. Mimo hlavních vstupních dveří a dveří do zahrady jsou v domě ještě dvoje otvíravé prosklené dveře do atria, všechny ostatní otvory ve fasádě jsou pevně zasklené.

Zdrojem tepla pro teplovodní vytápění je elektrokotel, spíná se v době nízkého zatížení elektrické sítě, tj. minimálně po dobu 20 hodin denně. Doba mimo jeho provoz je překlenuta akumulačními schopnostmi domu a krbovými kamny.

Kotel je zdrojem tepla pro teplovodní podlahové vytápění. Větev ústředního vytápění je regulována z technické místnosti pokojovým termostatem s týdenním programem. Jako záložní zdroj tepla slouží vnitřní krbová kamna.

Z konstrukčního hlediska je dům řešen jako železobetonový skelet (obvodový plášť, stropní deska) se zděnými vnitřními příčkami. Materiálově se tak v interiéru uplatňuje pohledový beton v kontrastu s bílou omítkou a podlahou z masivního běleného dubu.

Obvodový plášť je sendvičová větraná konstrukce, vnější obklad je navržen z hliníkového stříbrného vlnitého plechu s drobnou vlnou.

Tato kompaktní „skořápka“ domu je „rozpraskaná“ atypickými okenními otvory na celou výšku stavby.

Dům využívá tepelně akumulační kapacitu masivních betonových stěn a zároveň pasivní solární efekt zasklených ploch k úsporám energie.

V průběhu života se význam tohoto slova mění. Je to místo, kde žijí naši nejbližší, místo našeho bezpečí a svobody, vnitřní i vnější vesmír. Je to to nejniternější.

Domníval jsem se, že podstata je dům, jeho stavba. Důležitější je ale pracovat s místem, energií a pocity – hmota by neměla být na prvním místě, ale obalit všechny tyto aspekty jako rám obraz. Rám bez obrazu není obrazem, ale obraz bez rámu obrazem zůstává.

V konečném důsledku můžete být šťastný nebo nešťastný kdekoliv. Dřevěná chatka nebo palác v tom nehraje žádnou roli. Nejobtížnější při budování domu bylo mít dostatečný odstup.

Jako vše, co je jiné, vyvolal spoustu reakcí. Jak kladných, tak záporných. Ale první lidská obydlí byla kruhová jako komplex Göbekli Tepe, africké domorodé chýše, eskymácká iglú nebo indiánský vigvam.

Ale vím, že to, co je dnes jiné, bude za pár let normální a obráceně, a proto se tím nezabývám. Historie architektury je toho důkazem.

Pracoval bych ještě více s intuicí.