Kreativní majitel proměnil bývalý obchod v soukromý prostor plný překvapení

Lukáš si byl vědom toho, že současná situace na trhu s byty není růžová, a rozhodně nechtěl paběrkovat. V inzerátech tedy nehledal v kategoriích byty či domy, ale soustředil se na těžko zařaditelné prostory.

Navštívil dost míst, o nichž si myslel, že by se tam dalo bydlení „vložit“, až nakonec zvítězil prostor v historickém pražském dejvickém činžáku z roku 1910.

Starousedlíci mu prozradili, že od začátku tyto prostory sloužily jako obchod, za první republiky tam byla masna, nějakou dobu mandl, fotografický ateliér a naposledy cestovní kancelář.

Když Lukáš byt přebral od prodejce, byl v tristním stavu. To ho ale neodradilo, protože má velký vztah k památkám a prostor sám ho uchvátil jako takový.

Hned věděl, že mu bude chtít vrátit původní tvář. Od začátku se tedy s architektem Pavlem Lejdarem ze studia Artikul bavili o tom, že by při rekonstrukci chtěli zachovat linii starého domu a zaměřili se hlavně na původní materiály, které chtěli doladit starším nábytkem s dobovými doplňky.

Zrestaurovali staré terazzo na podlaze v kuchyni, které bylo překryté dlažbou, zachovali parkety, dveře, krásné rámy oken i obkládačky v koupelně.

„Taky jsme brali v úvahu, že to býval obchod, a to jsme chtěli udržet. Proto jsme zachovali otevřenost bytu vůči ulici. Byla to taková neznámá, a když jsem tu byl první večer, lidi sem skrz výlohu nakukovali, což je logické, protože lidi se do výkladů zkrátka dívají. Od toho jsem se musel oprostit a soukromí si hledat v ložnici či v patře nad kuchyní.

Ten svůj poloveřejný prostor beru tak, že kuchyň je místo, kde se lidi tradičně potkávají, a já si tak aspoň můžu popovídat s kolemjdoucími, kteří sem nakouknou. Teď jsem to ještě umocnil starou váhou, kterou jsem vycídil a postavil na pult,“ svěřuje se Lukáš.

„S Lukášem se známe dlouho, a tak bylo logické, že jsme se domluvili na spolupráci. Probírali jsme více konceptů a mně přišlo zábavné zadání propustného prostoru mezi veřejným a soukromým. Prostorově se to jevilo jako velmi zajímavý byt, proto jsme postupovali jinak než při jakékoli jiné dosavadní rekonstrukci,” popisuje architekt.

V rámci malého prostoru jsou tři úrovně. U vchodu z ulice je kuchyň a nad ní patro, které částečně ubourali, ale tak, aby zůstalo dvoupatrové, ale zároveň bylo čitelné jako jeden prostor. Proto také na části podlahy v patře udělali skleněný pruh, který spodní místnost prosvětluje.

Zajímavým prvkem spodního patra jsou „kuchyňoschody“ vyrobené ze dvou materiálů, z kovu a dřeva. Jejich součástí je nika s veškerým kuchyňským vybavením.

„Kuchyň ještě dotváří ostrůvek, který evokuje obchod. Celá kuchyň je podle našeho návrhu a je kombinací truhlařiny a zámečničiny.”

Asi nejvíc netypické jsou na ní zámečnické schody a deska z terrazza, která váží asi čtvrt tuny. Část kuchyně pojali jako jakýsi galerijní prostor odpovídající Lukášově nátuře.

„Byt má dva vchody, jeden do poloveřejného prostoru z ulice a druhý do čistě soukromého z chodby domu. Je změněna dispozice koupelny, u níž byl požadavek, aby se vešla vana. Kvůli tomu se prostor zvětšoval a nově je přístupný z předsíně a ložnice. Také tam jsme zachovali původní krásné detaily, tentokrát v podobě bílých minimalistických obkládaček. Co se týká nábytku a doplňků, hledali jsme je po bazarech a antikách, abychom zachovali starého ducha domu,” prozradil architekt.

Lucie Martínková, styling Lenka Kulhánková, bydlenimagazin.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz: