Jak pěstovat střevíčníky v bytě

Na rozdíl od většiny orchidejí, které rostou epifyticky v korunách stromů, střevíčníky rostou přirozeně na zemi v substrátu. To je více přibližuje ve způsobu pěstování k ostatním pokojovým rostlinám.

Jejich exotický vzhled a také cena, případně obtížnější dostupnost, nás od jejich pěstování mnohdy odrazují, ale za zkoušku to rozhodně stojí! Mnohé druhy a především hybridy lze zakoupit v zahradních centrech, na výstavách orchidejí nebo u specializovaných pěstitelů.

Stavba květu střevíčníků je naprosto unikátní. Zvláště spodní okvětní plátek, který je tvarován tak, že připomíná dámský střevíček. Proto také tento rod získal své jméno.

Jako střevíčníky jsou označováni zástupci tropického rodu Paphiopedilum, pocházející z Asie a rodu Phragmipedium, jehož domovinou je Jižní Amerika. (Stejné české jméno však nosí i střevíčníky rodu Cypripedium, jehož zástupce střevíčník pantoflíček roste vzácně i v naší přírodě.)

My se zaměříme především na asijské zástupce rodu střevíčník. Většina těchto rostlin tvoří zploštělou růžici řemenovitých listů a obvykle jednokvětý stvol. Jednotlivé listové růžice jsou zároveň jednoletými výhony, které vyrůstají za sebou na plazivém oddenku.

Každá z růžic kvete jen jedinkrát za život. Jakmile dospěje, měla by v určitém časovém období vykvést, má-li k tomu vhodné podmínky. Pak již dále nenarůstá, ani se neobjevují nové listy. Přibližně další dva tři roky pomáhá vyživovat mladší růžice a pak odumírá. Důležité pro každoroční kvetení je tedy mít novou růžici listů a ještě vyzrálou a v dobré kondici.

Vzhledem k tomu, že jsou to rostliny zvyklé růst v substrátu, a to většinou hodně humózním, jejich kořeny vyžadují neustálou vláhu. Naopak špatně odolávají vyschnutí substrátu.

Rostliny není zpravidla třeba rosit nebo mlžit. Díky pozemskému životu v podrostu jsou rostliny uvyklé menšímu množství světla, než rostliny rostoucí epifytně. To je pro bytové pěstování velmi pozitivní.

V létě je nemusíme mít na oknech. Avšak v zimním období, kdy je přísun světla značně omezen, je na okna přemístíme.

Substrát se poměrně podobá substrátu, v jakém pěstujeme ostatní orchideje: základem je rašelina, do které přidáme drcenou kůru z borovice, dále můžeme přidat agroperlit, kokosový substrát, malé kousky molitanu, polystyrenu, korku apod. Substrát bude o něco jemnější, aby voda jen neprotekla, ale alespoň část vody v sobě podržel. Nutná je ovšem drenážní vrstva na dně květináče (např. z větších kousků kůry).

Zaléváme po menších dávkách a v kratším intervalu. Vhodná je odstátá měkká voda. Vodu z misky vždy po chvíli odstraníme. V době, kdy se tvoří nové růžice listů, zaléváme slabým roztokem komplexního hnojiva. V zimě zálivku o trochu snížíme, ale stále platí, že substrát nesmí vyschnout.

Rostliny přesazujeme, až když nádoba nestačí, nebo když je substrát příliš zhutnělý. V každém případě musíme rostlinu přesadit, pokud začne substrát plesnivět. Při přesazování lze i rostliny dělit na více exemplářů.

Jestliže máme rostlinu v dobré kondici, každým rokem naroste nová růžice, vyzraje a stejně nevykvete, mohlo se stát, že jde o tzv. mnohonásobný hybrid, který měl mezi svými předky rostlinu z vyšších poloh, která pro kvetení potřebovala chladnější periodu. Tato vlastnost se mohla přenést až k naší rostlině.

Rostlinu musíme vystavit teplotě kolem cca 15-18 °C. Dříve, když v našich domácnostech bylo v zimě chladněji, se preferovalo šlechtění tímto způsobem.

Dnes máme v bytech teplotu více méně konstantní a šlechtí se křížením teplomilných druhů.