Hortenzie jsou celoživotní láskou

Hortenzie (Hydrangea) lahodí oku listy, tvarem, květy i plodenstvími, která po zaschnutí vydrží dlouho jak na keři, tak i ve váze.

Některé působí zvlášť romanticky, jiné se vysloveně hodí do zahrady v moderním duchu.

Komu by jen keře nestačily, přidá k nim hortenzii řapíkatou (H. petiolaris), která šplhá po zdech a plotech podobně jako břečťan.

Pozoruhodná květenství ve tvaru koule, talíře či kužele se skládají z dvojích květů. Ty velké, vnější, co se nám tak líbí a které jsou sterilní, mají za úkol přilákat hmyz k plodným, ale nenápadným vnitřním kvítkům.

Oba typy jsou zastoupeny v různém poměru. Proto se květenství jeví buď jako husté, nebo naopak řídké.

K nejhezčím „prořídlým“ kultivarům patří robustní hortenzie latnatá (H. paniculata) Tardiva. V barevné škále nenajdeme žlutokvětou varietu, zato bílých, růžových, fialových až vínových je spousta. Hustými, čistě bílými balóny fascinuje hortenzie stromečkovitá (H. arborescens) Annabelle s mírami přibližně 2 m.

Jedním z nejněžnějších růžových odstínů se zdobí plné květy v talířovitém květenství odrůdy hortenzie velkolisté (H. macrophylla) Romance ze série You & Me. Sytou karmínově růžovou barvou potěší Merveille Sanguine.

Krásná překvapení přinášejí variety s měňavými květy. Květy osvědčené hortenzie latnaté Limelight přecházejí od zelené přes bílou až k růžové. Podobnou přeměnou prochází o pár odstínů sytější odrůda Pinky Winky.

A co teprve dvojbarevné variety, třeba Bavaria s květy lemovanými bílou linkou! Také máte pocit, že u jedné hortenzie rozhodně nezůstanete?

Hortenzie patří k hrstce dřevin kvetoucích od léta do podzimu, některé navíc přicházejí s modrou, v přírodě velmi vzácnou barvou. Jsou to převážně odrůdy hortenzie velkolisté.

Překrásná je novinka Endless Summer s kulovitými květenstvími, která nakvétají už od června. Nebo Mariesii Perfecta, jejíž velké jalové květy věncovitě obklopují střed z drobných kvítků.

Háček je v tom, že se barvu letní oblohy nepodaří vždy zachovat. Záleží totiž na půdní reakci. Jestliže hodnota pH klesne pod 5,5, znamená to, že je půda dost kyselá na to, aby květy zůstaly modré. Čím je vyšší hodnota pH, tím více vápníku obsahuje a do květů se vkrádají fialové odstíny anebo dokonce úplně zrůžoví. Kyselost zeminy v záhonu podpoříme listovkou, spadaným jehličím, pilinami a nastýlkou z kůry.

Zahrádkáři s neutrální až vápnitou půdou udělají nejlépe, když modré krásky vypěstují v nádobě vyplněné substrátem pro acidofilní (kyselomilné) rostliny.

Listy většiny druhů jsou vejčité, zašpičatělé, hladké, často ostře zubaté a rýhované. Mají sytě zelenou barvu a na podzim žloutnou. Z průměru vynikají okolo 20 cm velké, chloupkaté, při okrajích nepravidelně zvlněné listy až 3 m vysoké hortenzie drsné (H. aspera), jejíž plochá květenství tvoří šeříkově modré a bílé květy.

Skutečnou lahůdkou je hluboce vykrajované listoví hortenzie dubolisté (H. quercifolia). Ta měří asi 2 m, nese řidší bílé, kónické laty, které se vybarvují dorůžova téměř ve stejnou dobu, kdy v listech ustupuje chlorofyl a nahrazují ho zářivé odstíny bronzu a rubínů.

Hortenzie vodu k životu potřebují, ale období bez srážek nebo zálivky jim nijak neublíží. Platí, že čím méně jsou vystavené slunci, tím sušší půdu tolerují. Ani ve stínu pod stromy nezklamou a ochotně vykvetou stejně jako na slunci či v polostínu.

Daří se jim jak na záhonu mezi trvalkami, tak v živém plotu, na vřesovišti, v předzahrádce, podél zdi, u jezírka i v přenosné nádobě.

Většina pěstovaných druhů vyžaduje minimální řez. Hortenzie velkolistá, pilovitá (H. serrata), drsná i dubolistá vykvétají na loňském dřevě. Každoročně koncem zimy odstraníme odkvetlá květenství a suché, poškozené či křížící se větve. Občas můžeme keře opatrným prosvětlením zmladit.

U hortenzií, které tvoří květy na letošních výhonech (hortenzie latnatá a stromečkovitá), se nemusíme bát hlubokého zpětného řezu až k zemi, který provedeme záhy po zimě. Chceme-li keře vyšší, zkrátíme je jen o 1/3 až 1/2, vždy k pupenu.

Hortenzie řapíkatá si vystačí pouze s udržovacím řezem.