Eva a Eda si postavili vysněný dům s atypickým tvarem. Mají v něm prostor i klid

Bydleli jsme dříve v malém bytě 2+1 a vždy jsme věděli, že si chceme postavit dům se zahradou, protože máme rádi volný prostor a pohyb. Do bytu jsme šli původně na dva roky, nakonec jsme tam ale zůstali osm let. Mezitím se nám narodily dvě děti (dcera má dnes 8 a syn 5 let) a už jsme opravdu chtěli do většího.

Sehnali jsme hezký stavební pozemek nedaleko Šumperku. Hlavní pro nás byla dobrá dostupnost kvůli dětem, aby byla blízko cyklostezka a autobusová zastávka a aby se mohly, až budou větší, v pohodě dopravit samy do školy. Pozemek byl navíc za dobrou cenu. Vše šlo hladce a asi do týdne jsme ho měli koupený.

Ano, k naší stavební parcele byla zavedená elektřina, plyn, voda i kanalizace. Pouze přípojky od hranice pozemku jsme si zařídili sami.

Stavební povolení za nás řešila naše realizační firma, měli na to svého člověka. A to dodnes považujeme za velmi dobré rozhodnutí, protože sami bychom to asi ani nedotáhli.

Když jsme se totiž šli poprvé na úřad informovat, řekli nám, že si můžeme postavit v podstatě cokoli, že tu žádná omezení nejsou. Začali jsme tedy řešit projekt a kompletně ho s architektem a projektantem připravili. Zanesli jsme ho na úřad a tam nám sdělili, že jsou tu vlastně všude povinné odstupové vzdálenosti od hranice pozemku 5 metrů.

Muselo se tedy žádat o změnu územního rozhodnutí, což se protáhlo na rok. Nakonec jsme postavili dům podle původního projektu, naštěstí měla firma schopného člověka na správném místě, takže to pro nás dopadlo dobře. Jen to všechno trvalo déle.

Byli jsme rozhodnutí pro dřevostavbu, protože nejdůležitějším parametrem pro nás byla rychlost výstavby. Navíc jsme chtěli stavět dům s architektem, nechtěli jsme typový bungalov. Firma, kterou jsme si vybrali, je místní, což je velká výhoda. Takže jsme ani o nikom jiném neuvažovali.

Ano, v průběhu jedné ze schůzek nám ukázali jejich výrobní halu. Jeli jsme se taky podívat na jeden vzorový dům na jižní Moravě.

Ano, dodali nám stavbu kompletně na klíč včetně základové desky. Pouze kuchyň jsme si objednali sami, jinak za nás vše řešila stavební firma, což byl úžasný komfort.

V říjnu se začaly kopat základy a těsně po Novém roce byl náš dům k nastěhování. Samotná konstrukce domu byla jako stavebnice a složili ji během dvou dní. Nejdéle jsme pak paradoxně čekali na nábytek a vybavení – to trvalo asi dva měsíce.

Na stavbě šlo všechno hladce, ale několik měsíců po nastěhování jsme začali mít problémy s vinylovou podlahou. Ta teplem pracuje jednak v létě kvůli slunci u francouzských oken a také v zimě v důsledku podlahového topení.

Vinyl se kroutí a udělaly se v něm i tři bubliny, přestože to měl být odolnější materiál určený právě pro podlahové topení. To je pro nás asi jediné zklamání. Ale už jsme to nahlásili jako reklamaci a výrobce to bude nějak řešit.

Architekty nám doporučila naše realizační firma. Měli jsme pár základních požadavků na dům, jinak jsme jim ale nechali úplně volnou ruku. Spolupráce probíhala dobře, vždy nám vysvětlili, co bylo potřeba, a na všem jsme se dokázali domluvit.

Nejdříve jsme se inspirovali v různých článcích, co by se nám zhruba líbilo. Chtěli jsme hlavně kontakt s přírodou, proto pro nás bylo důležité mít výstupy na terasu a zahradu ze všech obytných pokojů.

Chtěli jsme vzdušný interiér a prostorný obývací pokoj s kuchyní. A pro děti samostatné pokoje stejné velikosti, aby se nehádaly. Dále jsme nechtěli žádné skříně v pokojích, proto jsme zvolili dvě šatny (pro děti a pro nás). Vzhled domu jsme nechali kompletně na architektovi. Celý návrh domu jsme řešili asi rok, dokud jsme nenašli finální verzi, se kterou jsme teď moc spokojení.

S tímto řešením přišel náš architekt. Všechny stropy v domě jsou šikmé a kopírují tvar pultové střechy, která má na obou částech domu stejný sklon. Působí to příjemně vzdušně a i menší pokojíky jsou díky tomu pocitově větší.

Obývák má extra vysoký strop, v nejvyšší části má výšku 4,9 metru. Ten jediný bychom už dnes tak vysoký nedělali. Výhodou ale je, že jsme prostor využili na úložné skříňky pro sezonní věci. Koupili jsme si na ně speciální žebřík, abychom do nich dosáhli.

Nemáme žádnou půdu, proto jsme dbali už při návrhu na dostatečné úložné prostory. Máme už zmíněné skříně u stropu v obývacím pokoji, dvě šatny a na venkovní věci zase zahradní domek. Myslím, že nám to bude stačit, naštěstí nejsme typy lidí, kteří by věci hromadili.

Každý z nás měl původně jinou představu. Eduard chtěl dům na patro a nahoře jednu velkou místnost, která by mu sloužila jako pracovna. Mně přišlo ale zbytečné chodit kvůli jedné místnosti do patra, takže jsme se pak nakonec shodli na přízemním bungalovu.

Mysleli jsme i na pohodlí do budoucna, kdybychom tu třeba měli rodiče, až nebudou soběstační. A opravdu se mi moc líbí to rozdělení domu na dvě křídla. Všude se dají zavřít dveře a člověk má klid a soukromí, když chce.

V našem původním cihlovém bytě jsme slyšeli sousedy pořád, tady je to úplně v pohodě. Samozřejmě když děti křičí a honí se po chodbě, což je jejich oblíbená zábava, je to slyšet, ale to je normální. Jen v jednom místě v obýváku je kvůli vysokému stropu horší akustika. Ale jinak je dům navržen z hlediska hluku velice dobře.

Topíme plynem v celém domě, a to pouze podlahovým topením (které můžeme ovládat i na dálku). A přesto, že máme vysoké stropy, prostor se rychle vytopí na příjemnou teplotu. Byli jsme tím příjemně překvapeni, jak dům hezky drží teplo.

Náklady na topení máme dokonce nižší než v bytě, platíme kolem 2000 Kč měsíčně. Budeme také do obýváku pořizovat krbová kamna, ta zatím vybíráme.

I v létě je v domě příjemně. Nejtepleji bývá v obýváku, protože slunce sem svítí celý den (okna jsou orientovaná na jihovýchod). Máme venkovní žaluzie v celém domě, které pomáhají. Máme mobilní klimatizaci, která nám zůstala z předchozího bytu. Když je velké teplo, zapneme si ji v obývací části. Ale když jsou opravdu vedra, tak jsou na tom všichni stejně – i sousedi v cihlovém domě mají problém. V bytě nám bylo určitě hůř.

Eduard chtěl původně dvě koupelny, ale nakonec jsme udělali jen jednu. Já jsem ale ráda, že nemusím tolik uklízet. Zatím máme všichni čtyři různé režimy, takže si nepřekážíme. Uvidíme, jestli to bylo dobré rozhodnutí, až budou děti dospívat.

V obýváku už bychom nedělali tak vysoký strop a zvážili bychom odhlučnění plechové střechy, protože když fouká, je to hlučné. A kdybychom si náhodou někdy stavěli ještě druhý dům, chtěli bychom přesahy střechy. Teď voda teče hlavně po oknech, když prší, a nepřijde nám to moc praktické. Zbytek je ale super a jsme moc spokojení.

Prostor, volnost, propojení se zahradou a soukromí. Díky tvaru domu nám vznikl na zahradě chráněný prostor, kde máme svůj klid. Můžeme jít kdykoli na zahradu, posedět na terase, něco si ogrilovat. I naše děti to tu milují. Mají kamarády v sousedství, se kterými běhají celé dny venku.

Hodně práce nás čeká ještě venku. Terénní úpravy kolem domu si děláme sami, a protože je pozemek trošku z kopce, vymysleli jsme nakonec dvouúrovňové výškové rozdělení pomocí opěrné zdi z gabionů, kterou teď stavíme.

Dále chceme dodělat plot, garážové stání a bazén, v zadní části zahrady pak venkovní ohniště s posezením a dětské hřiště.

A letos přednostně chceme zastřešit terasu s venkovním posezením a přidat i takové venkovní posuvné dveře na straně k sousedům kvůli většímu soukromí i větru. Jsme v podhůří a někdy tu silně fouká.

Naše zkušenost je zatím dobrá, takže určitě doporučili. Hlavně naše firma byla super. Kamarádka staví dřevostavbu s jinou firmou a mají samé problémy. To u nás vůbec nebylo.

Pozitivně nás překvapil přístup firmy. Když si na stavbě nebyli čímkoli jistí, hned volali, aby se zeptali, jak to chceme. Nic důležitého nerozhodli bez nás.

A taky mě překvapilo, jak moc jsme o všem debatovali s partnerem mezi sebou. Měli jsme na spoustu věcí různý názor. Ale je určitě lepší si vše vyříkat předem, než si to potom vyčítat navzájem. Zvládli jsme to nakonec dobře.

Člověk si většinou na začátku stavby neuvědomí, že cena domu na klíč v sobě zahrnuje jen ty základní standardy, což je většinou vše v bílé barvě a nejlevnější materiály (podlahy, kachličky atd.). Vše ostatní je za příplatky. Rozpočet se tím navyšuje a je dobré dopředu počítat s tím, že za nadstandardy dáte o půl nebo tři čtvrtě milionu navíc.

U podlahového topení si spousta lidí zase neuvědomí, že se podlaha zaskládá nábytkem, a pak netopí. Proto je dobré si už na začátku promyslet, jak bude v interiéru vše rozmístěné, a kupovat nábytek ideálně na nožičkách.

Proto jsme využili interiérového architekta, který nám pomohl vnitřky předem navrhnout a zaplnit i vysoký prostor. Například kvůli skříňkám u stropu dělala realizační firma silnější sloupky už v konstrukci, což je důležité řešit ještě před výrobou panelů.

A ještě mě napadá jedna praktická rada pro rodiny s malými dětmi. V zimě na sušení mokrých věcí z venku máme pouze malý topný žebřík v koupelně. Tím, že máme topení jen v podlaze, není kde sušit. Proto by se jeden malý radiátorek někde pod oknem hodil.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz