Článek
Jednačtyřicetiletý hrnčíř se do tohoto výjimečného domu nastěhoval, když se jeho majitelka Carolyn vydala na několikaletou pouť po Asii. Hledala někoho, kdo by se o místo staral nejen prakticky, ale i s náležitým respektem k jeho duchu. A buddhista a bývalý lektor jógy Daniel se v tomto ohledu ukázal jako ideální volba.
Jak postupně pochopil, samotný dům je všechno, jen ne běžné bydlení. Dvě ložnice, obývací pokoj, kuchyň, prostorná koupelna a zimní zahrada s téměř panoramatickým výhledem na moře tvoří domov, který je zároveň nádherný i náročný na obstarání a údržbu. K domu patří zahrada otevřená směrem k pobřeží a několik menších staveb – jedna z nich slouží jako keramická dílna, další je určená ke krátkodobým pronájmům. Hosté si spolu s chatkou mohou užít dokonce i starý bunkr z druhé světové války, který našel nové využití coby netradiční kuchyň.
Zima všechno změní
Romantika a pohoda ale končí ve chvíli, kdy přijde zima. Dům totiž není připojený k elektrické síti. Energie pochází pouze ze solárních panelů a malé větrné turbíny, což v praxi často znamená jen tolik elektřiny, kolik stačí maximálně tak na nabití telefonu nebo zapnutí rýžovaru. Pro jistotu má Daniel k dispozici i malý generátor, ale i tak je pobyt v domě během chladné části roku vysloveně spartánskou záležitostí.
Přitom podle Davidových slov není největší výzvou ani tak chlad, jako spíš tma. V zimních měsících mizí denní světlo už kolem druhé odpoledne a samota na útesu se ponoří do šera, které rozjasňují jen svíčky v domě. I docela obyčejné činnosti, jako je mytí nádobí nebo úklid, se najednou mění v malou dobrodružnou expedici. Den působí nečekaně krátce a večer přichází dřív, než člověk obvykle stihne dokončit běžné povinnosti.
Hrnčíř a bývalý lektor jógy Daniel Clarke je praktikujícím buddhistou, což byla jedna z podmínek, podle kterých si Carolyn vybrala, kdo bude žít v jejím domě, zatímco ona bude cestovat po Asii.
Právě tento rytmus ale Clarke považuje za součást stylu života, který si pro těch několik let, co bude Carolyn na cestách, zvolil. Místo aby s prostředím bojoval, přizpůsobuje se mu. Pěstuje vlastní zeleninu, zavařuje zásoby na zimu a zcela přijímá fakt, že zde člověk musí fungovat jinak než ve městě. Nejbližší civilizace je přitom vzdálená jen tři kilometry. David má ale někdy pocit, jako by těch kilometrů bylo nejmíň tři sta.
Dům sice není připojen k elektrické síti, ale zato poskytuje naprosto dechberoucí výhledy.
Místo pohodlí realita života
Izolace zde má zvláštní podobu. Na jednu stranu absolutní klid, vítr, moře a samota. Na druhou stranu neustálý pohyb lidí – turisté si často sami otevřou branku a přijdou se podívat až úplně k domu, protože chata je místní legendou. Daniel jim dům rád ukazuje, když má zrovna čas. K tomu je pak třeba připočítat ještě filmové štáby a módní produkce, protože místo je vyhledávanou kulisou pro natáčení a fotografování.
I když střechou zatéká, vítr hučí kolem domu a elektřina je tu v zimě nedostatkové zboží, stačí rozdělat oheň a celý prostor získá úplně jinou atmosféru. Život na kraji útesu není zrovna pohodlný, ale nabízí něco, co moderní bydlení často postrádá – skutečný kontakt s krajinou a rytmem přírody a vědomí, že domov není jen nějaká budova či prostor, ale způsob života. To je také důvod, proč by Daniel neměnil, přestože kývnout na nabídku Carolyn mu první měsíce po nastěhování zdálo trochu unáhlené.
