Článek
Rezidence o ploše přibližně 334 m² stojí na břehu jezera a její podobu určuje především svažitý terén. Architekti ho nepotlačili, ale využili ho jako základ návrhu. Od příjezdové cesty působí dům spíše uzavřeně s převahou tmavého cedru a kamene. Směrem k jezeru se naopak otevírá velkými prosklenými plochami.
Kamenné stěny ve spodní části navazují na skalnaté podloží a část kamene vytěženého při stavbě se vrátila do zahrady. Dům tak působí, jako by byl do pozemku přirozeně zasazený. A zároveň z každé strany ukazuje trochu jinou tvář.
Světlý interiér zjemněný dřevem
Uvnitř je dům podstatně světlejší, než napovídá tmavá fasáda. Bílé stěny a velká okna doplňují dřevěné podlahy a stropy, zatímco černé prvky se opakují na schodišti, nábytku i kuchyňské sestavě.
Právě kuchyně dobře ukazuje princip celého interiéru: tmavé hladké plochy jí dodávají eleganci, dřevo na ostrůvku a stropě ji naopak zjemňuje. Nábytku není mnoho a jednotlivé místnosti zůstávají vzdušné. Přesto interiér nepůsobí chladně. Velkou roli v tom hrají přírodní materiály, měkké textilie a výhledy, které jsou téměř součástí vybavení.
Schodiště proměnilo střed domu
Jedním z nejpůsobivějších míst je schodiště s dřevěnými stupni a téměř neviditelným skleněným zábradlím. Jeho skutečnou dominantou je ale okno vysoké přes několik podlaží, které přivádí světlo hluboko do domu a otevírá pohled do okolního lesa.
Trojice dlouhých závěsných svítidel ještě zdůrazňuje výšku prostoru. Z obyčejné spojnice mezi patry tak vzniklo místo, které určuje charakter celého interiéru.
Každé podlaží má vlastní úlohu
Také dispozice těží ze svažitého pozemku. Spodní část patří především dětem a zábavě, nechybí zde ani místnost se stolem na stolní tenis.
Prostřední úroveň soustřeďuje společný život kolem kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, který se otevírá směrem k jezeru a navazuje na dlouhou verandu.
Nejvýše položená je soukromá zóna rodičů s hlavní ložnicí, koupelnou a šatnou. U rohového okna mají širokou sedací lavici, která z obyčejného výhledu udělala samostatné místo k odpočinku.
Práce s tím, co pozemek nabízí
Rezidence Estrade je dokladem, že nejsilnější nápady často vzniknou právě tehdy, když se architekti nesnaží místo předělat podle potřeb svého díla, ale s pokorou pracují s tím, co je k dispozici.
V tomto případě ukázali, že sklon nemusí být komplikací, pokud se výškové rozdíly využijí pro terasy, samostatná zákoutí nebo částečně zapuštěné podlaží.
Podobně zafungovala i jejich práce s okny – místo mnoha stejně velkých otvorů může mít větší efekt jedno promyšleně umístěné prosklení u schodiště nebo sedací okno v ložnici.
