Měděná kuchyně, kamenné zdi a prosklená toaleta. To je byt, který se nebojí kontrastů

Byt zabírá dvě nejvyšší podlaží historické budovy v montrealské čtvrti Old Port. Architekti neměli jednoduchý úkol. Měli navrhnout současný interiér, ale zároveň neztratit to nejcennější, co už v domě bylo – kamenné stěny, dřevěné prvky a atmosféru místa s dlouhou historií.

Místo toho, aby původní konstrukci zakryli, udělali přesný opak. Kámen nechali očistit, znovu vyspárovat a dřevo obrousit tak, aby vynikla jeho přirozená struktura. Právě díky tomu byt nepůsobí jako anonymní apartmá, ale jako prostor s pamětí. Moderní prvky tu nejsou konkurencí starému domu, spíš jeho charakter zvýrazňují.

Největší pozornost na sebe strhává kuchyně. Je výrazná, odvážná a přitom velmi kultivovaná. Architekti v ní spojili měděné skříňky, nerezovou pracovní desku, bíle lakovanou sestavu až ke stropu, původní kamennou zeď i dřevěný sloup. Výsledek působí trochu rustikálně, ale zároveň moderně a vkusně.

Teplé oranžové tóny mědi krásně kontrastují s hrubostí kamene. Nerez zase dodává kuchyni lesk a profesionální výraz, aniž by působila chladně. Z druhé strany prostor vyvažují vysoké bílé skříňky, do kterých jsou ukryty velké spotřebiče i úložné prostory.

Součástí kuchyně je také velkorysý ostrůvek a dlouhá pracovní plocha, která se táhne směrem k oknu a kopíruje zalomení kamenné stěny. Kuchyně tak není jen místem na vaření, ale skutečným srdcem bytu. Je praktická, výrazná a dost osobitá na to, aby určovala atmosféru celého interiéru.

Dispozice bytu je rozdělena do dvou úrovní, což posiluje jeho loftový charakter. Nižší patro funguje jako společenská část – za vstupem je praktická šatna, koupelna a samostatný pokoj, který může sloužit jako pracovna nebo pokoj pro hosty. Hlavní obytný prostor pak plynule propojuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyni.

Horní patro je naopak věnované soukromí. Nachází se tu hlavní ložnice s vlastní koupelnou, šatnou a vstupem na terasu, druhá ložnice s další koupelnou a také samostatná prádelna. Byt tak přirozeně odděluje reprezentativní denní zónu od klidové části určené k odpočinku.

Důležitým architektonickým prvkem je schodiště, které nepůsobí těžce ani technicky. Černá kovová konstrukce, dřevěné stupně a vzdušné pojetí z něj dělají spíš sochařský prvek než pouhou cestu do horního patra.

Zajímavým detailem je také podsvícené zábradlí s LED páskem. Večer tak schodiště mění náladu celého interiéru a dodává mu jemně scénický efekt. V bytě se navíc objevuje více výškových úrovní a menších schůdků, takže prostor nepůsobí ploše, ale má rytmus, vrstvy a mnoho překvapení.

Obývací pokoj je oproti kuchyni i kamenným stěnám překvapivě výrazný. Velkou roli v něm hraje pohovka s patchworkovým vzhledem, která působí skoro jako samostatné umělecké dílo. Není to kus nábytku, který by se zalíbil každému, ale právě díky němu interiér nepůsobí jako dokonale naaranžovaný showroom.

Bydlení bylo navrženo pro klienty, kteří žili v zahraničí a hodně cestují. Počítá se proto s tím, že budou prostor postupně doplňovat dalšími dekoracemi, nábytkem a uměním různých stylů. Byt není sterilní, ale otevřený dalším sběratelským předmětům a příběhům.

Největší překvapení pak ukrývá soukromá část bytu, která má atmosféru tzv. butikového hotelu. Hlavní ložnice je propojená s prostornou koupelnou jen skleněnou stěnou. Prosklené stěny mezi ložnicí a koupelnou jsou dnes v luxusních interiérech poměrně výrazným trendem. Opticky zvětšují prostor, pouštějí dovnitř světlo a vytvářejí pocit vzdušnosti.

U nás by však takové řešení asi vyvolalo debatu. Zvlášť prosklená toaleta je prvek, který by si v českém bytě přála spíš menšina lidí. V montrealském apartmá ale zapadá do celkového konceptu otevřenosti, průhledů a hotelového komfortu.

Koupelny jsou převážně minimalistické a černo-bílé. Jedna z nich nabízí velkorysý sprchový kout s lavicí k sezení, který působí jako malá domácí wellness zóna. Jinou koupelnu naopak zjemňuje malba květů na stěně. Právě tento detail vnáší do jinak čistého a geometrického prostoru harmonii a příjemnou lidskost.

Suite 305 je samozřejmě byt z jiného světa, než v jakém většina lidí běžně bydlí. Má velkorysou plochu, historické zdi, výhledy na starý přístav i rozpočet, který umožnil práci s výjimečnými materiály. Přesto je inspirativní i pro české čtenáře.

Nejde o to kopírovat měděnou kuchyni nebo prosklenou koupelnu. Mnohem důležitější je princip. Rekonstrukce ukazuje, že staré prvky v bytě nebo domě nemusí být překážkou, ale největší předností. Kámen, trámy, nerovnosti nebo nezvyklé úrovně mohou dát interiéru charakter, který žádná nová dekorace nenahradí. A také připomíná, že domov nemusí být dokonale sladěný. Může být osobitý, odvážný a postupně doplňovaný věcmi, které mají pro majitele skutečný význam.