Článek
Mytí velkých objektů patřilo dlouhé roky k oborům, v nichž hrála hlavní roli fyzická práce, zkušenost a technika v podobě plošin a lan. Teď do něj ale stále výrazněji vstupují drony. Nejde přitom o žádnou efektní atrakci, ale o specializované řešení určené k očistě fasád a prosklených ploch. Stroj se při provozu drží těsně u objektu a operátor ho vede podle živého obrazu z kamery. Právě přesné navádění patří k hlavním rozdílům oproti klasickému způsobu mytí.
„Dron se při práci pohybuje velmi blízko budovy, někdy třeba 90 centimetrů od skel. Proto máme vypnuté standardní senzory a používáme vlastní technologii a software, které speciálně pro nás vyvinula naše norská mateřská společnost,“ říká Tomáš Roubal, spolumajitel KTW Working v Česku.
Vedle létající techniky je důležité i zázemí dole. Po příjezdu se celý systém napojí na vodu a elektřinu. Kapalina pak prochází filtrací, při níž se zbavuje minerálů, aby po zaschnutí nezůstávaly na sklech „mapy“. Následně se ohřívá a pod vysokým tlakem proudí hadicemi až do stroje, který ji přes rotační trysky stříká na povrch.
Podle zástupců firmy je právě spojení teploty, tlaku a přesného cílení tím, co dává novému postupu náskok před běžnými způsoby mytí fasád. Nejvíc je to znát u rozlehlých hal nebo administrativních komplexů, kde se rozdíl počítá na dny.
Všechno má svá pro a proti
„Jsme zhruba desetkrát rychlejší než klasické metody. U takové haly, jako je tato, by se běžně čistilo deset až dvanáct dní. My ji máme hotovou za tři dny,“ popisuje Roubal.
Právě úspora času patří k nejčastějším důvodům, proč si novinka hledá cestu ke správcům nemovitostí i jejich vlastníkům. U kancelářských domů v centrech měst navíc hraje roli i menší dopad na okolí. Kolem objektu není potřeba tolik techniky a provoz v místě bývá podstatně méně omezen.
To ovšem neznamená, že by nová metoda měla tradiční přístup zcela vytlačit. Každý dům je jiný a ne všude se nový způsob hodí. Rozhoduje dostupnost, členění stavby, prostor kolem i míra zanesení povrchů.
Komplikace přicházejí hlavně v místech, kde rostou těsně u objektu stromy, kde fasáda výrazně vystupuje do prostoru nebo kde je manévrování příliš složité. V takových situacích dál nastupují výškoví pracovníci. „Když máme místa, kam se s dronem nedostaneme dobře, spolupracujeme s horolezci. Jsou situace, kdy je klasická metoda pořád bezpečnější a praktičtější,“ doplňuje Roubal.
Limitem zůstává také počasí. Silný vítr snižuje přesnost proudu a nízké teploty mohou práci zastavit úplně. Ve chvíli, kdy se výrazně ochladí, roste riziko namrzání vody na zařízení a zároveň i možnost poškození studených skel při použití horké kapaliny. I proto je služba poskytována jen od jara do začátku zimy.
Bezpečnost především
Do hry ale vstupuje ještě jeden zásadní faktor a tím je legislativa. Lety dronů v Česku i celé Evropské unii podléhají pravidlům pro bezpilotní provoz a ve městech jsou výrazně přísnější než ve volném prostoru.
Firmy musí řešit nejen samotné povolení k letu, ale také bezpečnostní opatření v okolí budovy. Typicky jde o vymezení prostoru pod dronem, dohled nad provozem nebo posouzení rizik vůči lidem a majetku. V husté zástavbě tak často není možné jednoduše přijet a začít pracovat bez předchozí přípravy.
„Každá zakázka má i legislativní část. Musíme řešit, kde můžeme létat, jak zabezpečit prostor a jak nastavit celý provoz tak, aby byl bezpečný. V centrech měst je to výrazně složitější než někde v otevřeném areálu,“ říká Tomáš Roubal.
Právě regulace tak do určité míry určuje, kde se technologie prosazuje nejrychleji. Výhodu mají především průmyslové areály nebo logistická centra, kde je provoz přehlednější a jednodušší na organizaci.
