Článek
Dům stojí ve východní části Toronta ve čtvrti známé jako The Pocket. Podobně jako řada starších městských parcel, má i tento pozemek dlouhý a úzký tvar, který architekti přirovnávají k bowlingové dráze. Právě z této komplikované výchozí situace se zrodilo členité řešení domu, které se snaží dostat do hloubky dispozice co nejvíce denního světla.
Architekti proto pracovali se světlíky, světelnými šachtami a otevřenými průhledy mezi patry. Důležitou roli hraje také jídelna v přízemí s dvojitou výškou, na kterou se otevírá pohled z vyššího podlaží. Díky tomu interiér nepůsobí sevřeně, ale překvapivě vzdušně.
Cihly jako odkaz na historii
Zvenku stavba navazuje na historii okolí. Čtvrť byla v minulosti spojena s lomy a cihelnami, a proto architekti zvolili kombinaci světlých a tmavě hnědých cihel. Nejvýraznější je horní část uliční fasády s diamantovým vzorem, který domu dodává vlastní identitu.
Architekt Kevin Weiss přitom upozorňuje, že současná cihlová architektura v Torontu bývá často až příliš plochá a jednobarevná. Svým řešením chtěli proto navázat na pestřejší tradici starých zděných staveb ve městě. Pomohli jim v tom i samotní klienti s energickou povahou – jejich otevřenost, temperament a chuť vybočit z běžného stylu šly s hravější fasádou ruku v ruce.
„Zedníci měli na začátku stavby pochopitelně obavy ze složitosti některých detailů. Jakmile ale pochopili, že naše výkresy přesně zobrazují každou jednotlivou cihlu a že vzory byly pečlivě promyšleny předem, začali být projektem skutečně nadšení,“ popisuje architekt.
Zvenku střídmost, uvnitř barevná energie
Největší překvapení přichází po vstupu dovnitř domu. Zatímco fasáda je poměrně klidná, interiér je výrazný, hravý a velmi osobní. Objevuje se v něm svítivě oranžová, zelená, přírodní dřevo i kámen.
Tento kontrast nebyl náhodný. Majitelé podle architekta od začátku věděli, že nechtějí klasický bílý minimalismus, který je v současných rodinných domech velmi častý. Zlomovým momentem byl výběr kamenné desky do kuchyně. Klienty okamžitě zaujal výrazný kámen s oranžovým a zeleným žilkováním a právě z něj se postupně odvinula barevnost kuchyně i dalších částí interiéru.
Centrem pozornosti je tak oranžová kuchyně s výraznou kamennou pracovní deskou. Působí odvážně, ale v prosvětleném interiéru se stává přirozeným středobodem domácnosti. Zajímavým praktickým detailem je mikrovlnná trouba umístěná nízko ve spodních skříňkách, tedy mimo obvyklou výšku očí.
Bizoní hlava jako podpis majitelů
Nejvýraznějším symbolem domu je ovšem bizoní hlava nad jídelním stolem. Nejde o náhodnou dekoraci. Majiteli domu jsou autorka cestopisných knih a bývalý chovatel bizonů, takže právě tento prvek do interiéru vnáší kus jejich osobního příběhu.
„Bizoní hlava byla nějakou dobu uskladněná, ale už od začátku jsme navrhovali centrální prostor s dvojitou výškou s vědomím, že právě tam najde své místo,“ říká architekt.
Bizon podle něj nejlépe vynikne při pohybu domem a při stoupání po schodišti, kdy se postupně odhaluje v objemu prostoru. Architekti dokonce pracovali s CAD výkresy bizoní hlavy v půdorysu i pohledu, aby ji dokázali přesně začlenit do návrhu. Z předmětu, který mohl být pouhou dekorací, se tak stal nejcharakterističtější prvek domu.
Popis půdorysu domu
Hlavní dům je řešený jako úzká podélná stavba s několika podlažími. V přízemí se nachází obývací pokoj, jídelna, kuchyně, šatna, koupelna a vstup na dvůr. Důležitými prvky jsou výtah a světelná šachta, které prostupují celým domem a pomáhají propojit jednotlivé úrovně. Suterén slouží hlavně úložným prostorům, technickému a servisnímu zázemí. Ve dvou nejvyšších patrech jsou čtyři ložnice, koupelny, šatny, prádelna, druhá pracovna a galerie s výhledem dolů.
Dům připravený na budoucnost – bezbariérový vstup, výtah a vejminek
Majitelé mají tři děti – dvě menší a nejstarší už žije samostatně. Zadáním tak nebyl jen krásný a osobitý projekt, ale domov, který se dokáže přizpůsobit budoucím potřebám rodiny. Chtěli dům, který zvládne různé životní etapy a bude připravený i na stáří.
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí bylo umístit hlavní obytné podlaží přímo do úrovně terénu. Díky tomu je možné dostat se do domu bez schodů a ramp. Technicky to znamenalo vybudovat hlubší suterén, než by se u podobného domu běžně stavěl, ale z hlediska dlouhodobé použitelnosti šlo podle architektů o velmi smysluplnou investici.
Dalším klíčovým prvkem je výtah. Někdo ho může v rodinném domě vnímat jako luxus, Weiss ho ale chápe jako praktické plánování do budoucna. Zvláště v úzkém a vysokém domě. Ve srovnání s náklady na asistované bydlení nebo pečovatelské zařízení může být podle něj výtah nakonec jedním z nejchytřejších a nejekonomičtějších rozhodnutí, které majitelé udělali.
Součástí úvahy o připravenosti na budoucnost je i samostatný menší dům na konci pozemku, který má také velmi zajímavou architekturu. Dnes může fungovat třeba jako zázemí pro dospívající děti, které se chtějí postupně osamostatnit, později naopak jako domek k pronájmu, bydlení pro rodiče nebo případně pro pečovatele. Právě tahle možnost měnit využití podle životní situace celé rodiny dává projektu další vrstvu praktičnosti.
Inspirace pro české bydlení
Kanadský Shudell House může být pro české stavitele inspirativní hlavně v tom, že i na komplikovaném úzkém pozemku lze vytvořit světlý a krásný domov. Zajímavý je také důraz na budoucnost – bezbariérovost tu není jen jakási dodatečná úprava, ale přirozená součást promyšleného návrhu.
A možná nejdůležitější myšlenka na závěr – dobrý dům má mít osobitost a měl by umět ukázat něco z lidí, kteří v něm žijí. Nebojme se proto do vlastního bydlení promítnout svůj příběh, povahu i odvahu nebýt jako všichni ostatní.
