Článek
Byt o velikosti 76 m2 byl původně rozčleněn do několika místností, přičemž ty byly uspořádané okolo centrální chodby. Jedním z prvních zásahů architektů byla proto úprava dispozice tak, aby vznikl otevřený obytný prostor, jehož centrem je denní zóna, která propojuje kuchyň, jídelnu a obytnou část.
Dominantním prvkem tohoto prostoru je kuchyňský ostrůvek se závěsným svítidlem, kolem kterého se soustředí každodenní život bytu.
Bez zásahu však nezůstaly ani obvodové zdi a stropy v bytě. Architekti nechali odstranit jejich povrch a plně obnažili jejich konstrukce. To, co by mohlo působit jinde až bezútěšně, funguje v tomto bytě naopak jako zajímavý oživující prvek. Člověku se pohled bezděky neustále stáčí například k cihloví a jaksi podvědomě hledá všechny ty krásné drobné nepřesnosti, které hovoří o poctivé práci někdejších mistrů zedníků.
Do těchto kulis tedy architekti vložili na míru vyrobené elegantní truhlářské prvky, které vytvářejí pomyslný dialog mezi současnými a někdejšími řemeslníky. Interiér tak nestojí pouze na dekorativnosti, ale na napětí mezi hrubostí a jemností, mezi starým a novým.
Kompaktní nábytkové sestavy integrují kuchyni, úložné prostory i technické zázemí a zároveň organizují provoz bytu. Důležitou roli hraje použití zrcadel na nábytku. „Neplní jen funkci fyzické hranice, ale aktivně pracují s vnímáním prostoru. Odrazy násobí perspektivy, rozšiřují interiér a propojují jednotlivé části bytu do vizuálního celku,“ říká architekt Marek Abramovič.
Stěny bytu se tak podle něj stávají méně jednoznačnými a prostor získává větší hloubku a variabilitu.
Beton, cihly, dřevo a měď
Materiálová skladba pracuje s kontrastem surových a kultivovaných povrchů. Pohledový beton a odkryté cihlové zdivo doplňuje dubová dýha, kámen, zrcadlo a měď, jejíž teplý odstín přináší do interiéru uhlazenost a vizuální hloubku. Ba co více, opakující se měděné prvky vytvářejí linku, která propojuje jednotlivé části bytu a v podstatě zjemňuje strohost původní konstrukce.
Výsledkem rekonstrukce je byt, který neskrývá svoji stavební podstatu, ale naopak na ní staví. Nové prvky se nesnaží dominovat a interiér tak získává identitu založenou na autenticitě, prostorové otevřenosti a citlivém dialogu mezi původním charakterem bytu a současným způsobem bydlení.
