Nahlédli jsme do budovy Ministerstva průmyslu a obchodu. Její vzhled klame

Rok 1918 přinesl řadu změn. Nově vzniklá Československá republika dala Čechům a Slovákům možnost se prosadit ve světě jako samostatný hráč, zároveň jsme však stáli před nelehkým úkolem. Osamostatnění znamenalo zakládání nových institucí, a to včetně ministerstev.

Některá byla přesunuta do historických budov, pro jiné se chystaly architektonické soutěže. Jednu takovou v polovině 20. let vyhrál renomovaný architekt Josef Fanta. Autor slavné Fantovy budovy Hlavního nádraží v Praze tímto návrhem uzavřel svou úctyhodnou kariéru.

Poloha ministerstva byla složitě vybírána. Nové sídlo se mělo nacházet v blízkosti centra i jiných státních úřadů. Původně se spekulovalo o zastavění části Letenské pláně. K tomu ale nedošlo a nakonec byl vybrán pravý břeh Vltavy, respektive zanedbaný kout u ulice Na Františku.

Pomohla tomu dřívější asanace v této lokalitě a již zpevněné nábřeží, zajišťující větší bezpečnost. A Letenská pláň? Ta je dnes skvělým výchozím bodem k pozorování této honosné stavby.

Ačkoli je Fanta znám jako jeden z hlavních představitelů secesní architektury, sídlo ministerstva se nese především v duchu neoklasicismu. Jeho záměrně archaický vzhled často vede k domněnce, že je mnohem starší, než ve skutečnosti je.

Samotná výstavba začala v roce 1928 a dokončena byla o 6 let později. Ve stejné době (asi o 2 km proti proudu řeky) vznikla i moderní funkcionalistická budova S.V.U. Mánes od Otakara Novotného. Urbanistická podoba Prahy za období první republiky se zkrátka řadí mezi její nejrozmanitější období.

Stavbu realizovala firma Antonína Belady. Dělníky čekal nelehký úkol postavit třípatrový objekt o půdorysu 107 × 49 metrů, s kamennou fasádou z žuly a pískovce. Cílem bylo vytvořit reprezentativní a zároveň funkční budovu s hlavním vchodem na severní straně, vedoucím od nábřeží.

Původně objekt sloužil Ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a také Patentnímu úřadu. Pro ty, kteří přišli s novými vynálezy, sloužil vchod na západní straně.

Před vstupem dovnitř se vyplatí prohlédnout si venkovní výzdobu. Celou budovu zdobí kolem 120 soch a jiných ozdobných prvků. Dominantou stavby je ale prosklená kupole v samém středu. Ta do interiéru vpouští přirozené světlo a je pravděpodobně tím prvním, co vás při vstupu dovnitř zaujme.

Vnitřek budovy je rozdělen do tří úrovní - vysokého přízemí a dvou dalších pater. Interiéru dominuje mramor z různých nalezišť, který slouží především pro obklady stěn, sloupů i ministerského schodiště.

Nechybí ani tepané zábradlí, které svou zdobností napovídá, že autorem stavby byl primárně secesní architekt. Svou roli má i dřevo, především to dubové, kterým je obložená pracovna ministra i různé reprezentační místnosti.