Článek
Manželé Richard Stein a Sally Lovellová koupili 4hektarový ostrov Harbour v zátoce Loch Crinan před téměř deseti lety za 650 tisíc liber (18,25 milionu korun). Dnes jej prodávají za 1,25 milionu liber (přes 35 milionů korun).
Jak popisují, je to malý kousek ráje, kde se člověk ráno probouzí s výhledem na mlhou zahalené pobřeží, kolem domu se procházejí divocí ptáci a občas se sem na pár týdnů nastěhuje i tuleň.
Na pevninu je to odtud pouhých 300 metrů. Má to ale jeden háček – kdykoliv si chcete skočit pro mléko nebo zajít na pivo, musíte nasednout do lodě.
Richard říká, že právě tohle dává životu na ostrově zvláštní kouzlo. Plavba trvá jen pár minut, ale člověk má pocit, že se ocitl v úplně jiném světě. „Máme elektřinu, vodu, internet i televizi, ale zároveň jsme od všeho zvláštním způsobem odříznuti,“ popisuje v reportáži deníku The Scotsman.
Dvojice původně žila v centru Londýna. On pracoval jako advokát, ona se věnovala marketingu. Pak přišel důchod a s ním potřeba změnit životní styl. Přechod z rušné metropole na téměř čtyřhektarový ostrov byl obrovský krok. Když místo koupili, čekal je spíš zarostlý pozemek a bungalov uvízlý v 50. letech než luxusní bydlení. Ale to bylo přesně to, co Richard po odchodu do důchodu hledal. Chtěl ve svém životě nalézt nový smysl a začít pracovat na nějakém velkém projektu.
Manželé se pustili do kompletní rekonstrukce domu, nechali vyměnit rozvody elektřiny, vody a odpadu, instalovali nové topení a dům také rozšířili. Dnes má jejich bungalov čtyři ložnice, tři koupelny a několik dalších obytných prostor. Jednu z přístaveb si Richard dokonce postavil vlastníma rukama z místního dřeva.
Když o svém rozhodnutí koupit ostrov řekli poprvé svým dětem, myslely si, že se jejich rodiče zbláznili. Richard a Sally však na pochybnosti své rodiny nedali a své rozhodnutí si dodnes nemohou vynachválit. I po téměř deseti letech na ostrově se prý probouzejí s pocitem, že to snad musí být sen.
Anketa
Život na ostrově má samozřejmě i praktickou stránku. Zapomenout klíče od auta znamená další cestu lodí. Nakupování vyžaduje plánování a před bouří je potřeba mít plný mrazák. Sally ale říká, že ostrov není žádná pustina odříznutá od civilizace. Nejbližší supermarket je vzdálený asi dvacet minut a u loděnice na pevnině funguje malý obchod se základními potravinami.
Pod mořským dnem navíc vedou kabely i vodovodní potrubí, takže ostrov má všechny moderní vymoženosti kromě plynu. Ten nahrazují kamna, v nichž pár topí dřevem z vlastního pozemku.
Právě spojení komfortu a divoké přírody je podle majitelů největším kouzlem místa. Sally popisuje ostrov jako „tajnou zahradu“, kde člověk každý den objeví něco nového. Její běžný den zahrnuje péči o rostliny a čtyřicetiminutovou procházku kolem pobřeží.
„Někdy si opravdu připadáme jako v ráji,“ říká.
Přesto se dvojice rozhodla ostrov prodat. Důvod je vlastně velmi obyčejný – rodina. Po letech na severu chtějí být blíž příbuzným na jihu Anglie. A také realisticky přiznávají, že život na ostrově vyžaduje určitou fyzickou kondici. Třeba jen samotné vyšplhání se do lodi a z ní. A i když to dnes ještě zvládají bez problémů, nechtějí čekat na chvíli, kdy už to bude složité nebo dokonce nemožné.
A tak jejich malý skotský ráj čeká na nového majitele. Na někoho, kdo rovněž hledá klidné útočiště mimo ruch civilizace a přitom s výhledem na ni.
