Článek
Dům stojí v rezidenční zóně Iporanga na severním pobřeží brazilského státu São Paulo, u pláže São Pedro. Jeho hlavním úkolem nebylo stát se dominantou pozemku, ale domovem, z nějž stačí udělat jediný krok, aby se člověk ocitl v pralese. Architekti proto věnovali pozornost nejen jeho tvaru, ale také materiálům a způsobu výstavby.
Jedním z klíčových rozhodnutí bylo použít na kostru stavby lepené lamelové dřevo. Díky tomu bylo možné jednotlivé části na místě rychle smontovat, což podle architektů pomohlo omezit množství stavebního odpadu a efektivněji využít materiál. Dřevo se přitom nestalo jen konstrukčním prvkem, ale také důležitou součástí vzhledu domu.
Patrový dům je zčásti podsklepený a nad úrovní terénu je rozčleněný do dvou na sebe uložených bloků nestejného půdorysu. Spodní je z velké části obložený dřevem, přičemž tam, kde obklad chybí, jsou jeho stěny velkoryse prosklené a osazené masivními posuvnými portály.
Horní, příčně orientovaný blok má fasádu členěnou černě rámovanými okny. Architekti nápaditě využili jeho přesahu přes spodní blok. Vznikl tak chráněný prostor, jenž jako by byl napůl interiérem a napůl exteriérem. Zde je umístěna kuchyň s posezením.
V přízemní části obložené dřevem se ukrývá televizní místnost, toaleta, kuchyň a společný obytný prostor. Jednotlivé místnosti přitom na sebe plynule navazují, nejsou oddělené pevnými hranicemi.
V horním podlaží se nachází soukromá část se čtyřmi ložnicemi, které se otevírají na terasu s panoramatickým výhledem na pláž. Ve sklepní části domu se nachází garáž, servisní zázemí a technické prostory.
V blízkosti venkovní kuchyně pak začíná lávka, jež jako by se vznášela nad korunami stromů. Zakončena je vyhlídkovou plošinou, z níž se otevírá výhled na oceán. Pravda, pro osoby se sklony k závratím se patrně nestane hlavní atrakcí domu, ale pro všechny ostatní určitě ano.
Právě řešení venkovního prostoru ukazuje, jak důležitou roli hrála v návrhu stavby zahrada. Terasy a průchody mezi jednotlivými částmi domu nepůsobí jako ostrá hranice mezi stavbou a pralesem. Naopak podporují dojem, jako by se obytný prostor rozpouštěl ve vegetaci.
Architekti navíc při návrhu zahrady sledovali ještě jeden cíl: tam, kde to bylo možné, se snažili obnovit její původní přírodní charakter. Výsadba a úpravy pozemku měly vést k tomu, aby se setřela dělicí linie mezi domem a okolní vegetací.
Výsledkem je dům o ploše 632 m2, který se nesnaží tropickou krajinu přehlušit. Naopak jí ustupuje, otevírá se jí a nechává své obyvatele užívat si pohodlí moderního domova doslova na krok od divoké přírody a s unikátní vyhlídkou na oceán.
