Článek
Podle průzkumu Stavební spořitelny České spořitelny žije s další generací zhruba třetina obyvatel rodinných domů. Z těch, kteří v souvislosti s rekonstrukcí zažili spor, jich 45 procent uvedlo jako hlavní důvod neshodu o tom, zda jsou opravy vůbec potřeba. Třetina se hádala kvůli penězům a téměř stejně často šlo o vzhled budoucího domu. Problém představuje také otázka, zda najmout firmu, nebo se pustit do práce svépomocí.
Ne vždy přitom starší generace rekonstrukci odmítá kvůli penězům. Sedmatřicetiletá Pavla bydlí s manželem a dcerou v horním patře domu, který její manžel a jeho rodiče zdědili. Přes šedesát let starý dům potřebuje podle ní novou fasádu, okna a zateplení, rodina ale opravy stále odkládá.
„Myslím si, že jim nejde ani tak o peníze, nelíbí se jim spíš představa nepohodlí a zdá se jim, že dům není v až tak špatném stavu. Zateplení se navíc bojí,“ popisuje Pavla. S manželem jsou přitom ochotni většinu nákladů zaplatit.
Podle Milana Pospíšila, manažera úvěrů z Buřinky, může podobné dohady pomoci vyřešit pohled na konkrétní čísla. „Místo emocí a dohadů je vždy lepší řešit data a fakta,“ říká. Energetický specialista může například posoudit stav domu, navrhnout jednotlivá opatření a spočítat jejich očekávaný přínos. Podle Pospíšila může dobře navržená rekonstrukce snížit spotřebu energie na vytápění v průměru o dvě třetiny, u energeticky náročných starších domů dokonce až o 90 procent.
Když mladí nemají peníze
Opačný problém řeší sedmdesátiletý Karel. Dům sdílí s dcerou a zetěm a potřebuje kompletní rekonstrukci včetně střechy a zateplení. Sám už většinu úspor vložil do bezbariérových úprav. Mladší generace ale po ztrátě zaměstnání a s plánem založit rodinu další milionové výdaje odmítá.
„Navíc přišli s tím, že to přece všechno můžeme dělat postupně a víceméně sami. Mně se to nezdá, ale hádat se nechci,“ popisuje.
I tady má každá strana jinou představu o spravedlivém financování. Podle průzkumu by 36 procent lidí náklady rozdělilo podle vlastnických podílů, 28 procent podle příjmů jednotlivých členů domácnosti a pětina by zohlednila věk nebo zásluhy.
Kdo investuje, nemusí mít právo bydlet
Právě tady ale začíná část, na kterou rodiny při plánování rekonstrukce často zapomínají. Pokud peníze do domu vkládají lidé, kteří ho nevlastní, měli by si předem písemně upravit, co za svou investici získají.
„Samotné placení rekonstrukce nezakládá vlastnický podíl ani trvalé právo bydlet,“ upozorňuje Martin Švéda, advokát a partner poradenské společnosti Rödl. Pokud tedy například děti zaplatí zateplení a střechu domu rodičů, nestanou se tím automaticky jeho spoluvlastníky.
Ještě důležitější je důkladná a přesná domluva v případě společného úvěru. „U společného úvěru na rekonstrukci je zásadní se předem písemně dohodnout, kdo kolik splácí, kdo bude vlastníkem zhodnocené nemovitosti a jak se investice vypořádají při odstěhování nebo rodinném sporu,“ říká Švéda. Pokud jsou všichni dlužníci vůči bance zavázáni společně a nerozdílně, může banka požadovat splacení celého dluhu po kterémkoli z nich. Rodinná dohoda, že každý bude platit například polovinu, banku nezavazuje.
Kdo tedy investuje do domu příbuzných, měl by myslet také na vlastní jistotu. Podle Švédy může právo bydlet zajistit například služebnost bytu zapsaná v katastru nebo vhodně nastavená nájemní smlouva. Současně je rozumné písemně stanovit, jak se vypořádají vložené peníze, pokud společné bydlení skončí.
Dohoda ještě před první fakturou
Písemná dohoda je důležitá také tehdy, když se rodina neshodne na samotné rekonstrukci. „Samotné sjednání úvěru nikoho neopravňuje provádět práce bez potřebných souhlasů,“ upozorňuje Švéda. U významné rekonstrukce společné nemovitosti se podle něj zpravidla vyžaduje alespoň dvoutřetinová většina souhlasů počítaná podle podílů; pokud jí spoluvlastníci nedosáhnou, může za určitých okolností rozhodnout soud.
Nejrozumnější je proto domluvit se ještě před podpisem úvěru: kdo bude práce řídit, co přesně se bude rekonstruovat, kolik to bude stát, kdo bude splácet a co se stane, když někdo ze společné domácnosti odejde. Automatickou samozřejmostí je ukládat si doklady o zaplacených pracích a materiálu. Jenom tak bude ve způsobu utracených peněz zcela jasno a množství záminek k pozdějším eventuálním tahanicím se sníží na minimum.
Vícegenerační bydlení může rodině ušetřit značné peníze i usnadnit každodenní život. Jak ale praxe mnoha rodin ukazuje, jen dobré úmysly při rekonstrukci a jejím společném financování nestačí. Čím větší částky jsou ve hře, tím méně by měla rodina spoléhat na větu „však jsme příbuzní, nějak se domluvíme“.
