Založte si záhon s květnatou loukou

Aby byl luční záhon věrnou podobiznou přírodní louky, nesmíme delikátní luční květenu spolčovat se šlechtěnými trvalkami, protože s nimi nesdílejí rytmus, lehkost ani divokost.

Dodržme několik pravidel a už za pár měsíců budeme mít oči plné pestrých květů, v uších spokojené hmyzí bzikání a nos omámený vůní jako sen.

Bohatě prošperkovaný porost rozkvete v ostrůvku v trávníku, v pásu před keři, u jezírka, před domem i před garáží, u altánku, podél zahradní pěšiny – všude, kam může slunce.

Na dlážděné terase, na střeše uprostřed velkoměsta i jinde, kde není možné kopnout rýčem do země, postavíme záhon se zvýšenými okraji. Nemusí být hluboký, stačí okolo 20 cm. Rám z fošen je stlučený raz dva a neváží ani nestojí tolik, co obruba z kamene či cihel.

Není-li půda udusaná, nemusíme rýt. Místo toho vezmeme hrábě s kovovým hřebínkem a křížem krážem ji důkladně pročísneme. Provzdušní se a načechrá. Vyhrabeme nečistoty, kamení, plevel, mech.

Když je zemina čistá, jemňounce drobtovitá, otočíme hrábě hřbetem dolů a povrch uhladíme do roviny. Pak do záhonu zapustíme nášlapné desky. Není to ani tak kvůli snazší údržbě, ta spočívá především v potírání plevele, jako spíš pro kouzelný pocit, který nás obejme, když se ocitneme v nitru barvité změti, kam bychom se jinak dostali jen za cenu pošlapaných květů.

Co třeba horská stráň či pastva pro motýly? Díky speciálním směsím si každý přijde na své. Dokonce můžeme ladit záhon víc do růžova, do žluta nebo jej mít celý v bílém.

Důležité je, aby semena květin výrazně převažovala nad houževnatými trávami, které se vyvíjejí rychleji a mohly by luční kytky vystrnadit.

Záhon oséváme ručně, jako bychom půdu solili. Pro rovnoměrnější výsev smícháme osivo s pískem či drceným vermikulitem. Nakonec semínka zapravíme hráběmi lehounce do půdy a pokropíme vodou.

První klíčenci se ukážou po pár týdnech a začátkem května už uvidíme víc zelených lístečků než hlíny. Zajímavé je, že semena divokých rostlin neklíčí naráz, jak jsme zvyklí třeba u šlechtěných letniček.

Co kdyby přišla pohroma? Okamžitě klíčí jen část z nich, další vyčkávají – máky a hrachor luční klidně i několik let. Pro jistotu tedy vysejeme víc semen i druhů a příroda, která umí hospodařit s nadbytkem, zařídí vše ostatní.

Dieta jde lučnímu kvítí opravdu k duhu. Dusík, který se vyskytuje v hnojivu, totiž podporuje růst zelené hmoty na úkor květů. Záhon nehnojíme, ale můžeme ho vápnit.

Přítomnost vápníku v půdě přispívá k rozvoji barevných částí, proto louky na zásaditých stanovištích bývají pestřejší než klaunský kostým. A to se líbí hmyzím přenašečům pylu. Na nich jsou divé květiny závislé, protože na rozdíl od trav nespojily síly s větrem.

V červnu se to na lučním záhonu hmyzem a květy jen hemží, a když ho sluníčko prohřeje, vydechuje svěží vůni čerstvě vypraného prádla. Kousek z ní si můžeme ve váze odnést domů.

Na podzim po vysemenění jednoletek porost sestříháme nůžkami na živý plot a hmotu zkompostujeme. V dalším roce se k letničkám přidají vytrvalé druhy a trávy se rozhojní. Loučka už nikdy nebude vypadat stejně.

Nezřídka se stává, že ztratí lehkost vánku i barvy. Nic nepokazíme, když každé jaro začneme pěkně od začátku. Aspoň se sblížíme s novými druhy a objevíme další z čarokrásných lučních kombinací.