Článek
Úhlová bruska je oficiální výraz pro stroj, kterému se lidově říká také flexa, karbina, karboflexka či rozbrušovačka. Osa rotujícího nástroje (kotouče, kartáče, válce) je kolmá k ose elektromotoru. Přenos sil obstarává úhlový převod.
Obvodová rychlost rozhoduje
Úhlové brusky se dělí především podle velikosti kotouče, který do ní lze upnout. Od toho se odvíjí počet otáček. Většina kotoučů je určena pro maximální obvodovou rychlost 80 m/s, což při průměru kotouče 125 mm činí 12 223 otáček za minutu, kotouč o průměru 230 mm má na svém obvodu stejnou rychlost už při 6643 otáčkách za minutu.
Otáčky strojů pro různé průměry kotoučů jsou vždy o něco nižší, než jsou mezní otáčky, např. 12 000, resp. 6600 otáček za minutu.
Nejčastějším úkolem pro úhlové brusky je dělení kovových profilů pomocí kotoučů z lisovaného brusiva. Při obrábění železných materiálů vznikají jiskry.
Některé modely malých úhlových brusek mají otáčky měnitelné v určitém rozsahu, třeba od 3000 do 12 000 otáček za minutu pro řezání a hrubování, nebo v nižším pásmu 2000–4000 otáček pro broušení a leštění.
Vedle nejpoužívanějších průměrů 125 a 230 mm existují ještě kotouče o průměru 115, 150 a 180 mm.
Průměr 125 mm je vhodný pro většinu prací s kovy, plasty a dřevem, velkou brusku (230 mm) využijeme při dělení stavebních materiálů.
Malá a velká
Domácí kutil se většinou spokojí s jednou malou úhlovou bruskou (průměr 115 nebo 125 mm), ideální je typ s regulací otáček. Příkon se pohybuje od 500 do 1900 wattů.
Platí, že výkonnější brusky zvládnou vyšší zatížení, aniž by se přehřívaly. Zlatou střední cestou pro běžné práce jsou brusky o příkonu 800–1000 W.
Kartáčové kotouče jsou vhodné pro odstraňování rzi nebo starých nátěrů z kovových předmětů, můžeme je použít také k drásání či kartáčování dřeva.
Náročnější uživatel, který hospodaří v rodinném domě, sáhne navíc po velké úhlové brusce s kotoučem 230 mm. Velký prořez využije především při dělení stavebních materiálů.
Velká „flexa“ má také vyšší výkon (příkon 1800–2600 W) a postrádá regulaci otáček.
Úhlová bruska s regulací otáček je vhodná i pro opracování dřeva a plastů. Vysoké otáčky by způsobily pálení dřeva a tavení termoplastů.
Brusky pro kotouče o průměru 150 jsou v podstatě odvozeny od malých úhlových brusek a poskytují větší prořez při nízké hmotnosti.
Lamelový kotouč je univerzální, s větší zrnitostí lze velmi efektivně obrábět dřevo, jemnější zrnitost je vhodná třeba pro vybroušení svárů do hladka.
Naopak brusky pro průměr 180 mm vycházejí z velkých úhlových brusek a menší prořez je daní za přijatelnou hmotnost. Používají se především v různých řemeslných a průmyslových odvětvích, mít doma celou řadu velikostí je zbytečný luxus.
Příslušenství
Sebelepší úhlová bruska by byla k ničemu bez nástroje. Nejběžnějším příslušenstvím jsou kotouče na dělení materiálu a tzv. hrubování. Záměrně nepoužíváme výraz řezání, protože úhlová bruska materiál (většinou kov nebo minerální materiály) odbrušuje za současného ubrušování vlastního nástroje.
Dělicí kotouče mohou být lisované z brusného materiálu nebo kovové s vrstvou brusného materiálu (laicky označované jako diamantové kotouče). Čím je „řezný“ kotouč tenčí, tím menší klade při práci odpor a tím užší je řez v materiálu.
Brusky s regulací otáček pro kutily nejsou určené pro dlouhodobý provoz na nejnižší stupeň, protože při nízkých otáčkách dochází k horšímu chlazení.
Silnější kotouče lisované z brusného materiálu jsou určené pro hrubování, což je hrubé broušení za účelem co největšího úběru materiálu. Řezné i hrubovací kotouče se vyrábějí ve všech průměrech.
Broušení se provádí také lamelovými nebo fíbrovými kotouči, které mají brusná zrna zalita do pružného pojiva z umělé pryskyřice, takže do jisté míry kopírují křivky obrobku. Jsou to v podstatě brusné papíry a plátna s různou zrnitostí (16 až 150) pro hrubé až jemné broušení. Vyrábějí se do průměru 180 mm.
Velké úhlové brusky jsou vhodné především k dělení stavebních materiálů pomocí kovových kotoučů s vrstvou tvrdých minerálů (zirkon, korund).
Vedle řezných a hrubovacích kotoučů na kov či minerální materiály a univerzálních brusných kotoučů existuje řada speciálního příslušenství, jako jsou kartáčové kotouče, zubové kotouče frézovací, hoblovací či rašplovací, brusné a lešticí rouno v podobě disků s upínáním na unášecí talíř pomocí suchého zipu nebo ve tvaru válců s upínáním pomocí speciálního unášeče.
Zajímavou alternativou určenou k řezání různých materiálů je pila s protiběžnými kotouči. Na rozdíl od úhlové brusky materiál nebrousí, takže nevzniká takové tření ani jiskry.
Specifickým typem strojů s úhlovým převodem jsou kotoučové pily s protiběžnými zubovými kotouči. Jsou určeny k řezání dřeva, plastů a kovů.
Kotouče s plátky ze slinutých karbidů materiál neobrušují, ale doslova ukusují, takže zásluhou nižšího tření nedochází k tak velkému ohřívání obrobku ani nástroje, navíc při řezání železných kovů nevznikají jiskry.
Řezání protiběžnými kotouči je efektivnější než dělení materiálu pomocí kotouče lisovaného z brusiva. Nejdou však upnout do běžné úhlové brusky.
Postup práce s protiběžnými pilovými kotouči je současně rychlejší než při dělení pomocí odbrušovacího kotouče.
Bezpečnost práce
Úhlové brusky mají vysoké otáčky, přesněji nástroje mají vysokou obvodovou rychlost. Vedle rychlého postupu práce to znamená také vyšší riziko úrazu.
Rychle rotující nástroj může zachytit volnou část oděvu, při kontaktu s jakoukoli částí těla způsobí velmi rychle poranění.
Stolní kotoučová bruska je určena hlavně pro obrábění kovů. Na rozdíl od úhlové brusky nepohybujeme strojem, nýbrž obrobkem.
Při odbrušování obrobku, případně i nástroje, dochází k odletování malých kousků materiálu, u železných kovů také jisker. Proto je nezbytné používat ochranu zraku (brýle, obličejový štít).
Obrábění vysokými otáčkami způsobuje také velký hluk, proto si chráníme také sluch, a to sluchátky či ucpávkami. Pokud je pro daný nástroj předepsáno použití ochranného krytu, namontujeme jej na úhlovou brusku. Omezuje riziko poranění a usměrňuje proud částic a jisker.
Úhlovou brusku bychom měli držet pevně oběma rukama, protože při práci může dojít ke zpětnému vrhu a ztrátě kontroly nad strojem. Při správné obsluze bychom následky zpětného vrhu měli zvládnout, pomoci nám může také mechanická nebo elektronická spojka, která bývá součástí dražších modelů úhlových brusek.
Stolní bruska zvládne hrubování, při kterém se materiál zahřívá a odletují jiskry (ocel). U broušení nástrojů musíme dávat pozor na jejich přehřátí.
Užitečná je rovněž funkce omezení rozběhového proudu, díky níž dochází k pozvolnému roztočení nástroje. Je to ochrana před proudovým rázem při rozběhu elektromotoru – odpadá riziko „vypadnutí“ pojistek a pozvolný rozběh je příjemnější i pro obsluhu.
U brusek s aretací trvalého chodu požadujeme funkci, která v případě výpadku proudu či vytažení přívodního kabelu ze zásuvky brusku vypne, i když její spínač zůstane zapnutý. Pro pokračování v práci jej musíme nejprve vypnout a poté znovu zapnout.
Stolní brusky
I když jsou stolní kotoučové brusky určeny především k broušení, také ony existují v několika provedeních a příslušenství zahrnuje i kotouče na leštění apod.
Základní model má dva kotouče umístěné na obou koncích rotoru elektromotoru. Jeden z kotoučů je hrubší na rychlé broušení, druhý jemnější na dokončovací práce. Kotouče se vedle rozměrů (vnější průměr a šířka) liší také průměrem upínacího otvoru a zrnitostí.
Model s pomaloběžným kotoučem chlazeným vodou je vhodný i pro ostření nástrojů, protože nedochází k zahřívání choulostivého ostří.
Existují také modely s převodovkou, kdy jeden z kotoučů má výrazně nižší otáčky. Především broušení nástrojů totiž vyžaduje pomalejší postup, aby se ostří příliš nezahřálo a nepopustilo se (snížení tvrdosti). Proto bývá pomaloběžný kotouč navíc ponořen do vody pro lepší chlazení a jemnější brus.
Kutil nejčastěji využije malou a případně i velkou úhlovou brusku, kotouče pro dělení různých materiálů a jejich broušení, v neposlední řadě také kartáčové kotouče.
Tyto stolní kotoučové brusky bývají vybaveny systémem vodítek pro přesné broušení nástrojů pod požadovaným úhlem.
