Beata Hlavenková je ve vile spokojená

Funkcionalistická vila z první republiky dodnes připomíná stavebními prvky a detaily dobu dokončení. A kouzlo starých časů i místa je patrné po prvním nakročení.

Držitelka hudební ceny Anděl – interpretka roku 2019 – nepřestává být nadšena z toho, že s manželem Patrikem, také muzikantem a producentem, mají v pronajaté vile místo pro domácí hudební práce. A tedy perfektní zázemí pro svoji tvorbu a vítání nejen hostů, ale i Múzy.

„Pravda, v tomto období moc neskládám, protože jsem se věnovala rozjetí svého e-shopu, na kterém jsou má CD a vinyly, kniha, ale nabízíme i trička, na kterých je pět motivů v designu Zuzany Lednické ze Studia Najbrt z obalů mých desek,“ konstatuje všestranná hudebnice.

Piano v rohu obývacího pokoje nepřekvapí. Po hudbě k Ondříčkově filmu Dukla 61 ji čekají dokončovací práce na soundtracku i k filmu Zátopek.

„Mám to tu ráda. Přes realitku jsme objevili toto skvělé místo, kde nám pan majitel dal navíc přívětivý nájem. Taky máme k dispozici i zahradu, což je skvělé hlavně pro naše syny!

Léta jsme měli hypotéku na byt v Praze – Podolí a už jsem cítila, že pro děti to tam není to pravé. Když jsem s klukama vyrazila na stezku u Vltavy, tak mě cyklista seřval, co se tam motám s dětmi...,“ vzpomíná rodačka z Vendryně u Třince.

„Neměla jsem ráda ani ten byt s úzkou chodbou – necítili jsme se tam dobře. Punkově jsme se pustili do prodeje bytu a nastalo několikaměsíční čekání na kupce i na to, až se objeví nové bydlení. Někdo by to považoval za harakiri. Když už jsem si myslela, že pro změnu nemohu nic udělat, tak se objevila nabídka na toto místo. Černošice jsem trochu znala z období, kdy jsem před mnoha lety hrála v kapele s Věrou Martinovou. Když jsme se sem přijeli poprvé podívat, zjistili jsme, že je to nedaleko od vlaku a celý prostor nás uhranul,“ vzpomíná na první návštěvu paní Beata.

„Můj švagr je z Izraele a pomohl mi, při našem váhání, rychle se rozhodnout. Zájemců bylo více... Připomněl mi, že když se jedny dveře zavřou, druhé se otevřou, a navíc si i moje sestra v Izraeli všimla, že tam neuznávají rčení, že něco nejde... Před námi tu bylo na kratší dobu několik různých nájemníků a interiér je poznamenám střídajícími se desetiletími. Ale pořád to tu má původní kouzlo, které ani my nechceme narušit.“

Hlavenkovi při stěhování dokonce zjistili, že se jim sem – téměř na centimetry – hodí i kuchyňská linka, kterou si převezli z Prahy.

„Z kuchyně je vstup do (zřejmě) bývalého pokojíčku pro služku, kde mám teď pracovnu – i s malým umyvadlem u dveří. Ve druhé kuchyňské stěně je asi také původní servírovací okénko do jídelny, které také používáme.“

Díky počtu místností se jim, lépe než v pražském bytě, daří být soběstační i jako hudebníci. Přestože dům zvenku vypadá větší než uvnitř. V patře jsou ložnice a větší část přízemí je vlastně „jen“ obývací pokoj s posezením, krbem a jídelním stolem. S okénkem po ruce – do kuchyně se vchází rovnou z předsíně.

„Vejde se sem při zkoušce celá moje kapela i s bicími a už jsem tu uspořádala i bytový koncert,“ pochvaluje si absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě.

Současné hudební uskupení naší hostitelky se jmenuje Kapela Snů, která je logickým a koncertním pokračováním alba Sně (2019).

„Jsem z Beskyd a přírodu mám samozřejmě ráda, ale samotnou mě překvapilo, jak jsem se tu první rok zbláznila do zahradních prací. Hlína mě úplně přitahovala,“ usmívá se Beata, která na studia do Prahy – Konzervatoř Jaroslava Ježka – přišla jako dvacetiletá a pak ve třiadvaceti tříletým stipendiem pokračovala ve studiu kompozice a aranžování na University of Massachusetts v USA.

To už se současným manželem. „Už ani není pravda, že tou dobou jsem chtěla zůstat v New Yorku žít. Moc se mi tam líbilo. A teď jsme tady – venku z Prahy. Už jsem odsud došla pěšky i na Hradčany. Dnes jsou hlavním vybavením zahrady dvě malé fotbalové branky. Synům je už čtrnáct a jedenáct.

Nikdy jsem se nikde moc necítila úplně jako doma. Ale tady ano, i když jsme tu v pronájmu. Stěhovala jsem se snad patnáctkrát.

Líbilo by se mi v Portugalsku, ale nic takového opravdu už neplánujeme. Koncertovala jsem několikrát i v Norsku, líbilo se mi tam, ale vychovávat děti bych v té zemi nechtěla. Mají to tam opravdu trochu jinak.“

Beata Hlavenková říká, že píše a zpívá přístupnou muziku, ve které je znát, že studovala klasickou kompozici a jazz. A když může, zajde si před koncertem, na různých místech v republice, do bazaru.

„Mám ráda i staré věci a sbírám drobnosti. Také si potrpím na háčkované dečky,“ přiznává s úsměvem.