Článek
Adresu jsme při pozvání dostali spolu s informací, že bydlí s rodinkou u fotbalového hřiště. Ale že jde o útulný a prostorný podkrovní byt, jsme pochopili až na místě.
Náhoda tomu chtěla a z taxikáře, manžela bývalé šenkýřky, se stal i správce hřiště. Michalem Horáčkem opečovávaný talent si tak jeho texty procvičuje se sluchátky na traktůrku při sekání a údržbě hřiště!

„Pohoda, a ještě se sedačka třese tak, že je to i hubnoucí kúra,“ směje se Naďa a věřím, že by se i Petr Hapka při tom pohledu pobavil.
Zelená nejen tráva
„Jsme tady spokojení. Kluci hrajou fotbal a užijí si pohyb v přírodě. Svůj pokoj a zázemí má s námi i moje maminka, která mi už několik let jejich hlídáním a staráním se o chod domácnosti umožňuje zpívat,“ konstatuje rodilá Příbramačka a manžel (z Prahy-Stodůlek) přitakává s tím, že v přízemí má ke své spokojenosti dokonce i svoji dílnu.
Nicméně je manažer přemlouvá, aby se přece jenom přestěhovali blíže ku Praze. Té představě se nebrání, zejména kdyby se jim podařilo koupit v přiměřené vzdálenosti od metropole dům, který by si zvelebili k obrazu svému.

Šedé jsou stěny kolem jídelního stolu. Volba pána podkroví.
Bydlí tu od února 2019 a hlavním zásahem byla výmalba pokojů a pořízení vlastního nábytku.
„Miluju kombinaci fialové a zelené. Vymalovat stěny fialově pro nás nebyl problém, ale sehnat tu správně zelenou pohovku, to už ano,“ usmívá se naše hostitelka s tím, že partnerovi „povolila“ kuchyňskou část největšího pokoje domalovat šedivě.
Bordury kolem střešních oken pak už sama polepila kamínky. Tak hravá je! Bráchové mají pokojík samozřejmě vyvedený v modrém. „My jsme se rozhodla,“ potvrzuje s úsměvem citací partnerky vzájemnou harmonii i při rozhodování o tom, co kde a jak bude, pan Jiří. Spolu jim to ladí tři roky.

Zpěvačka Naďa Válová
Od zápraží ve štítě vede dlouhá chodba až do obytné kuchyně. „Mám ráda poctivý nábytek z masivu, a navíc jen jednotlivé kousky. Už žádnou stěnu zarovnanou skříněmi. Máme tu i samostatnou šatnu.“
Přisouzené přestěhování
Kluci se jmenují Michael (Míša v Budějovicích už devítiletku dochodí) a Gabriel (Gabínek půjde po prázdninách do první).

Kvalitu modré potvrzuje pokoj kluků.

„Jsou to moji archandělé. Očekávaný třetí se měl jmenovat Rafael. Ale miminko jsem potratila. Jsou to dva roky a pořád se z toho nemůžu úplně dostat. Navíc se to stalo v našem pražském bytě. Věděli jsme, že už tam nikdo nechceme být, a z Prahy jsme se přestěhovali do Budějovic a před půl rokem jsme se díky náhodnému setkání dostali k nabídce tohoto bydlení. Máme tu i svoji zahrádku, kluci bazén a trampolínu. Z druhé strany pár metrů na hřiště….
Rozhodně nechci do města! Když vidím, jak tu jsou kluci spokojení a pořád venku, tak bych jim to nemohla udělat. Sejdou schody a já se o ně nemusím bát.

Výhled z okna dává zapomenout na ruch města.
Máme tu i známé. A to v Hrdějovicích jsou opravdu tak hrdí, že hned tak někoho mezi sebe nepřijmou. Náplavou tu přestáváte být tak po šedesáti letech nebo, když koupíte třicet hektarů polí. Je pravda, že kdybych neznala z hospody na návsi stálé hosty, tak lidi z okolí také neznám, podobně jako ve městě….
A přece jenom plánujeme, kvůli mému zpívání, přiblížení se k Praze. Okolí Příbrami by se nám líbilo – uvidíme za pár let… Nejlépe takové vesnické stavení s bránou a keramickou pecí v síni, to je moje další slabost. Novostavba nás neláká.“

Ohrožený druh
Naďa Válová jezdí z jihu po celé republice i se svým koncertním programem a dodnes si pamatuje, jak si ji už v televizní soutěži všiml tehdejší porotce Michal Horáček.

Barový pultík je předělem mezi obývákem a kuchyní s jídelním stolem.
„Od dětství jsem vzhlížela k Báře Basikové. Až jsme se jednou potkaly ve Státní opeře Praha. Já účinkovala v lyrikálu Kudykam a ona tam hostovala – takže jsme si v portálu hlídaly mimina. Tak jsme se seznámily. Po letech prosadila a produkovala moji desku. Taky příběh! Mám úctu k lidem, kteří něco dokázali. A s panem Horáčkem spolupracuji od své účasti v Superstar, kdy mi bylo šestadvacet. Řekl mi, ať nepočítám s vítězstvím, protože tam jsou mladší a já jsem určená pro šanson. Ale pro ten jsem zas byla pro změnu ještě mladá, tak jsem si musela počkat.“ Naučila se s tím žít.
„Mám snad všechny černé desky Evy Olmerové, Jitky Zelenkové (ta byla kmotrou při křtu desky Černá – pozn. aut.), elpíčka mám kvůli zvuku nejraději. Jejich písně na koncertech také zpívám.

Šikovně je využita i dlouhá předsíň.
Když si vzpomenu, v jakém suterénním bytě Olmerka skončila, je mi to líto. Každý, kdo se má více než dobře a odhodil by pár drobných, pomohl by těm, kteří něco dokázali a nezbohatli. K lidem by měla být úcta.“
Může se vám hodit na Seznamu:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.