Dům v Čakovicích klame vzhledem: Zvenčí nabízí prostý tvar, uvnitř rozpoutá hru různých úrovní

Dům stojí na nárožním, mírně svažitém pozemku, kde bylo potřeba vyhovět hned několika požadavkům najednou – zachovat dostatek prostoru pro zeleň, přirozeně ukončit uliční linii a zároveň otevřít obytné části směrem do zahrady. Architekti proto zvolili kompaktní objem zcela prostého tvaru orientovaný podél boční komunikace. Takto objekt přirozeně zpevňuje nároží a nechává i dostatek prostoru pro zahradu.

Právě do ní je pak dům také nejvíce otevřený a obytné místnosti tak získaly klidné propojení s terasou a bazénem i samotnou zelení. Současně může dovnitř domu v ranních a dopoledních hodinách proudit spousta denního světla. Okna orientovaná na západ pak vnášejí do domu měnící se hru světla během odpoledne a navečer.

„Hledali jsme prolnutí jednoduché hmoty s vnitřní rozmanitostí prostoru. Dům bude díky své formě neustále přinášet nové zajímavé momenty,“ říká architekt Ivan Boroš a dodává: „Světlo během dne i roku přichází z různých stran, vytváří odlesky a stíny, které mění atmosféru interiéru.“

Vnitřní uspořádání domu přirozeně reaguje na svažitý pozemek. Už při vstupu se návštěvník ocitá v prostoru, kde se prolínají různé výškové úrovně. Obývací pokoj se nachází níž než zádveří, do patra vede schodiště a z galerie lze zase shlížet směrem dolů. Díky těmto prvkům vzniká uvnitř domu pocit hloubky a plynulého pohybu.

Tradiční rozdělení domu na „denní“ a „noční“ část architekti záměrně narušili. Prostor se otevírá a propojuje, čímž podporuje živý rodinný rytmus a neustálý kontakt mezi jednotlivými členy domácnosti.

„Rodina má přehled o dění venku i uvnitř. Nepravidelně rozmístěná okna otevírají výhledy do krajiny a z ochozu či podesty mají děti při hře výhled na dění v obývacím prostoru,“ doplňuje Boroš.

Architekti stejnou logiku práce s terénem promítli i do návrhu zahrady. Její jednotlivé zóny reagují na svah – nejvyšší jižní část patří dětem a přímo navazuje na pracovnu, odkud rodiče vidí na jejich hry. Střední část tvoří hlavní obytnou zónu s terasou a bazénem, zatímco nejnižší severní část skrývá garáž a technické zázemí. Díky terénnímu rozdílu zůstává mimo hlavní pohledy, ale přitom zcela přirozeně uzavírá kompozici domu i pozemku.

Rodinný dům v okrajové části metropole působí navenek klidně a vyrovnaně, ale uvnitř překvapí otevřeností, světlem a vrstvením prostorů, takže má člověk dojem, jako by zde vše bylo neustále v pohybu. Je to typ domu, který roste s rodinou – neokázalý, ale promyšlený do posledního detailu.