Článek
Dům s příznačným názvem Truhlík vytváří nechtěný protipól současným trendům, kde je v celém procesu stavby vše pevně dané. Z velké části za to mohla skála, která se skrývala pod povrchem v místě, kde měl být původně sklep chatky. Majitelé museli proto změnit svůj záměr a chatku pojmout jinak. Sklep padl a nad skálou vznikl obytný prostor chatky zanořený tak hluboko, jak jen to skála umožňovala.
Ačkoliv je stavba částečně pod úrovní terénu, umožňuje kvalitní oslunění a plnohodnotné výhledy do krajiny. Právě zapuštění do terénu ovlivnilo výsledný nevšední charakter objektu. Silueta domu není zřejmá, rozpouští se do kompozice několika boxů. Z některých úhlů tak vypadá spíše jako shluk truhlíků na zahradě.
Autorským ateliérem je studio A69 – architekti a spoluautoři Prokop Tomášek, Boris Redčenkov, Jaroslav Wertig a spolupracovnice Šárka Kučerová Andrle a Veronika Kulhavá.
Dřevěný truhlík se stal základním kompozičním prvkem celého domu
Vyvýšené záhony ze smrkových fošen fungující jako velké truhlíky a maskují stavbu snad ze všech stran. Obdélné truhlíky ze smrkových fošen daly základní tvary stavbě i interiérům. Pokrývají hrubou stavbu, mají proměnlivé velikosti a jsou osázeny různou výsadbou. Vizuální propojení interiéru chatky se zahradou pak architekti ještě podtrhli velkorysými posuvnými dveřmi. Pobytové schody pak rozšířily obytnou plochu o letní sezení. Konstrukčně se jedná o betonovou konstrukci o rozměrech 6,9 × 5,6 metru ze ztraceného bednění s keramickými skládanými stropy. Výplně otvorů jsou hliníkové. Vytápění je elektrické podlahové. Stavba je postavená svépomocí s maximem lokálních zdrojů a profesí.
Stavba patří mezi díla přihlášená a nominovaná do soutěže Česká cena za architekturu.
