Článek
Během pokusů hoří samotné domy na prázdném prostranství. V reálu však musíte připočíst okolní, obvykle již značně vyschlou vegetaci, mulč na zahradách, dřevěné ploty a v neposlední řadě vířivky s jejich vysoce hořlavými náplněmi. Domy jsou podle vědců v čím dál větším nebezpečí. Odborníci nicméně tvrdí, že stavby lze před rostoucím rizikem lesních požárů na oteplující se planetě chránit.
Svůj výzkum protipožární odolnosti budov provádějí vědci na odlehlém místě v Jižní Karolíně. Nechali lehnout plamenem už více než 13 domů, protože jen tak mohou získávat další cenné poznatky. Dovnitř domů umisťují senzory a kamery, které se sice během požáru rovněž zničí, ale před tím ještě poskytnou důležitá svědectví o tom, jak požár v domě postupuje a jak se oheň přesně chová.
V okolí domu jsou rozmístěny kamery monitorující průběh požáru i další přístroje zaznamenávající nejrůznější data. Jak vysvětluje oborový magazín Fire Rescue 1, institut IBHS je nezisková organizace založená pojišťovnami s cílem zvýšit odolnost domů a dalších budov. Areál institutu o rozloze 40 hektarů v Richburgu v Jižní Karolíně sloužil původně ke studiu hurikánů, silného větru a deště. Vzhledem k tomu, jak se v posledních letech zvýšilo nebezpečí lesních požárů, zařadili tamní výzkumníci i tyto testy do svého programu.
Fakta totiž hovoří jasně. Podle informací z Národního mezirezortního požárního centra a Kanadského mezirezortního centra pro lesní požáry byla v letech 2016–2025 průměrná roční plocha spálená lesními požáry v USA 2,6krát vyšší než v 80. letech 20. století. V Kanadě je průměrná rozloha vyhořelé půdy za poslední dekádu 2,8krát vyšší ve srovnání s 80. lety.
Testy s ohněm působí děsivě a zároveň impozantně. Hlavní testovací hala je vysoká šest pater a jednu z jejích zdí pokrývá 105 ventilátorů (každý má průměr skoro 2 metry), ty dohromady vytvoří obrovský proud vzduchu simulující vichřici. Když uvnitř haly pak vědci postaví testovací dům, mají možnost sledovat, jak ničivě působí oheň poháněný ještě vichrem a zejména pak divoce hnaná smršť žhavých uhlíků. Právě ty totiž podle vědců zapálí při lesních požárech až 90 procent domů.
Výsledky výzkumu, který institut provádí, se postupně promítají do kalifornských protipožárních předpisů. Nové domy musí mít stěny odolné proti vznícení, tvrzená nebo dvojitá okna a síťovinu přes větrací otvory, aby se zabránilo vniknutí uhlíků dovnitř. Stejně důležitá je péče o vnější prostředí. Klíčové je pak vytvoření tzv. obranné linie, tedy 1,5 m širokého pruhu kolem celého domu, kde nesmí být umístěn jakýkoli snadno hořlavý materiál, jako je borovicový mulč nebo jehličí, vířivka, dřevěný plot nebo převislé větve.
Testy jasně ukázaly, že tyto předměty umístěné v ochranné zóně zvyšují riziko vznícení domů i jejich vnitřního zařízení. V rámci pokusů výzkumníci v bezprostřední blízkosti testovacích domů zapálili dřevěné bloky, které vypadaly jako věže Jenga. Simulovaný vítr, který nechali záměrně kolísat mezi 50 a 90 km/h, neustále tlačil plameny směrem k domu. Jakmile okna a zdi popraskaly, oheň rychle pohltil hořlavé věci uvnitř objektu, jako nábytek, oblečení a plasty. Silný vítr pak z hroutící se konstrukce budovy unášel dál spršky hořících uhlíků, které by v reálu zapalovaly další domy v okolí.
I když výzkumy v Richburgu mohou připomínat scény ze špatného akčního filmu, jejich význam je zásadní. Ukazují totiž mimo jiné, že i v době klimatických změn a rostoucího rizika požárů nemusí být majitelé domů bezmocní. Kombinace správných konstrukčních materiálů, pravidelné údržby zahrady a eliminace hořlavých prvků v bezprostřední blízkosti obydlí může znamenat rozdíl mezi tím, zda dům při požáru lehne popelem, nebo odolá a přečká nejhorší.
