Byt na pražských Vinohradech získal po proměně jednu místnost navíc

Majitelé si přáli rekonstruovat byt v činžovním domě na pražských Vinohradech. Ten byl postaven na sklonku 19. století v jemně historizujícím slohu. Je to typický pavlačový dům s centrálním schodištěm a průjezdem do dvora. Na každé straně od schodiště jsou dva dvoupokojové byty.

Rekonstrukce bytu

Do bytu se původně vstupovalo přes obytnou kuchyň, jež byla orientovaná jižně na pavlač. Na sever do ulice byla umístěna ložnice. Po rekonstrukci celého domu byly sousedící byty na každé straně schodiště sloučeny. Z původních čtyř malých jednotek na podlaží tak vznikly dvě, větší. Dům získal rovněž výtah, který je osazen fasádou směřující do dvora. Na samotném dvoře jsou nově parkovací stání se zelení.

Obytná hala

Hlavním prostorem bytu je nyní otevřená obytná hala, kde se odehrávají veškeré denní aktivity rodiny. Tu doplňuje klidová zóna se soukromými prostory. Rytmus a počet uličních oken umožnil vytvořit v bytě oproti zadání jednu ložnici navíc. Pokoje sice nejsou plošně velkorysé, ale díky vysokým stropům jsou pocitově vzdušné.

Příchozí vstupuje rovnou do obytné haly. Nechtěné pohledy ze schodiště blokuje paravanová stěna s věšáky a botníkem. Ke vstupu přísluší odkládací skříňka s nezbytnou řídící elektronikou bytu. Následuje velká odkládací skříň nahrazující klasickou šatnu. Za vysokým zrcadlem je schována koupelna s vanou a umyvadlem.

Na jižní straně velké haly je lodžie vzniklá z bývalé pavlače. Na ni vedou dva vstupy. Jeden hned vedle koupelny, druhý je umístěn na jejím opačném konci, v místě obývacího pokoje. K lodžii patří ještě komora fungující jako prádelna se sušárnou.

Samotný obývací pokoj je reprezentován pohovkou, konferenčním stolkem a dvojicí křesel a televizní stěnou, jež je umístěna z druhé strany paravanu.

Prostorná jídelna

Prostor sezení plynule přechází v jídelnu pro šest osob, zatímco kuchyně je opticky odcloněna barovým pultem. Dřez a varná deska jsou při obvodové stěně. Pracovní plocha kuchyňského ostrůvku bez spotřebičů tak nabízí výhled do místnosti. Koncová sekce velké odkládací skříně přináležející ke kuchyni slouží jako spíž. V rohu za skříní je umístěna vertikální sestava pro tříděný odpad.

Propojení dětských pokojů a ložnice

Ložnice je využívána i přes den, kdy slouží jako pracovna. Z obytné části je přímo přístupná původními dvoukřídlými dveřmi. Po jejich rozevření dokořán je hezky vidět přes celou hloubku domu, což prospívá pocitu vzdušnosti interiéru.

Zajímavým způsobem architekti v tomto bytě pracují se šatnou. Ta je přístupná dvoukřídlými dveřmi z kuchyně. Prostor zařízený vestavnými skříněmi je zároveň chodbou, či malým náměstím, z nějž se vstupuje z boku do ložnice, ale také do dětských pokojů a na samostatnou toaletu.

Interiér se kvůli jednostranné orientaci na jih v kombinaci s přístupem světla přes lodžii jevil od začátku jako temný. Proto architekti zvolili čistě bílou výmalbu do všech místností. Navíc bylo nutné propojit původní historické prvky s moderním zařízením bytu a jednotná barva tomu velmi pomohla. Jemné rozdíly tak objeví pozorný návštěvník pouze v odstínech bílé barvy a stupních jejího lesku.

Původní dveře jsou například opatřeny polomatným nátěrem, zatímco nové dveře jsou nastříkány ve vysokém lesku. Lesk kuchyňské linky má pak namodralý nádech díky skleněným obkladům Lacobel. Paravan je složen z lesklých laminovaných desek s jemným nádechem žluté, která odpovídá tónu kožených sedaček.

Původní stěny byly nově přeštukovány a opatřeny bílým matným nátěrem. Nové sádrokartonové stěny jsou opatřeny reliéfními tapetami, krom dětských pokojů bílými. Šatna je opatřena dřevěným deskovým obkladem v bílém lesklém nástřiku shodným s povrchovou úpravou nových dveří.

Bílá barva tak nejen byt prosvětlila, ale zároveň mu ještě opticky přidala na objemu a pocitu vzdušnosti.