Buď srub, nebo nic. Majitelka si na Olomoucku postavila vysněný dům

Vyrostla jsem jako normální holka z paneláku. Vždycky mě to ale táhlo k přírodě a toužila jsem po nějaké chatičce uprostřed lesů. Mám tři syny. Když byli malí, já byla na mateřské a manžel neměl moc dobře placenou práci, měli jsme hodně hluboko do kapsy – to zná asi spousta rodin. Přesto jsem se pořád vracela k té myšlence mít hezké místo, kam se dá utéct z města, kde se dá zatopit v krbu a být pospolu.

Měli jsme velké štěstí, protože rodiče zrovna koupili velký pozemek, kde jsme si mohli postavit alespoň malou pionýrskou chatičku a jezdit tam na víkendy. Zlom přišel na dovolené na Slovensku u Liptovské Mary. Stavěl se tam tehdy velký srubový komplex a já se do srubů zamilovala. Chodili jsme se tam pořád dívat a kochat. Jednou jsme potkali správce, který byl ochotný nás provést i vevnitř. Od té chvíle jsem už nemohla srub dostat z hlavy.

Nebyl to stavební pozemek, ale bývalý rekreační areál mezi loukami a lesy. Nebyl zasíťovaný a stavět se tam tehdy nesmělo. Postupně jsme si ale vyčlenili část, kde by mohl náš srub stát. Zní to romanticky, ale byla to samá práce, jednání a čekání. Zažádali jsme si o změnu územního plánu, což se naštěstí podařilo, takže jsme začali vše pomalu chystat.

Ano, hodně komplikací. Byla to pro mě škola papírování. Řešilo se vyjmutí ze zemědělského půdního fondu, změny v územním plánu, povolení, přípojky… U prvního srubu pomohlo načasování, protože se zrovna územní plán upravoval. U druhého srubu to bylo výrazně horší. Proces, který vedl ke stavebnímu povolení, se protáhl zhruba na osm let. A pak přišel další zádrhel – finance.

První srub jsme stavěli v roce 2012. Finančně to bylo hodně na hraně. Nějakým zázrakem se nám podařilo sehnat hypotéku na milion korun a za to jsme si nechali postavit hrubou stavbu. Všechno ostatní jsme si dělali sami svépomocí. Šlo to opravdu pomalu. Když jsem našetřila tisícovku, jeli jsme koupit čtyři kachličky. Chtělo to hodně vytrvalosti a trpělivosti. Ale v tomhle stylu se podařilo dům doladit do stavu, se kterým jsem byla spokojená.

Svépomocí jsme dělali hodně věcí – obklady, spárování, vybavení, práce kolem domu a na zahradě. U prvního srubu to dohromady trvalo zhruba osm let, než se všechno postupně dotáhlo tak, jak jsem to chtěla. U druhého srubu už jsme si nechali pomoct od více odborníků, takže to šlo o poznání rychleji. Řemeslníky a firmy jsme měli na hrubou stavbu, okna, střechu, podlahy a topení.

Hledali jsme firmu, která má zkušenosti a zároveň je cenově dostupná pro rodinu, která nezačíná s velkým kapitálem. Vybrali jsme si firmu z Beskyd a byli jsme moc spokojení, proto jsem se na ně obrátila i podruhé. Oceňuji kvalitu jejich práce, komunikaci, zkušenosti a také to, že pracují s opravdu masivní kulatinou. Když tam dáte pořádné kuláče s průměrem 45 cm, ten efekt je úplně jiný. Jeden kmen v domě má dokonce přezdívku „Big boy“. Na ten jsem si počkala tři roky.

Tři dny a stěny stojí. Možná vás to překvapí, ale srub se dá postavit opravdu rychle, když jsou kuláče připravené. Montáž byla jako stavebnice Lego. Chlapi přijeli, měli to očíslované, jeřáb, tři kamiony dřeva, šup šup a za tři dny byl skelet hotový. Střecha pak zabrala zhruba tři týdny kvůli složitějšímu tvaru domu. Okna byla osazená za jeden den. Pak už je to hlavně o dokončovacích pracích a detailech.

Dřevo je jedlové z Beskyd. Zvažovala jsem i jiné varianty, ale borovice je o trochu slabší a cedr je krásný, ale výrazně dražší. Jedle mi dávala nejlepší smysl v poměru vlastností, vzhledu a ceny.

Sedání je zásadní věc, kterou musí každý, kdo chce srub, přijmout. Srub si přirozeně sedá zhruba tři roky. V té době se musí hlídat a upravovat některé prvky – seřizují se aretační šrouby, lišty a další prvky. V prvním roce se doporučuje topit na teplotu kolem 15 °C, aby proces sedání probíhal dobře. Člověk zkrátka musí počítat s tím, že stavba „pracuje“ a potřebuje svůj čas.

Uvnitř stěn mezi kuláči je technické konopí a ovčí vlna, nahoře je pak použitá klasická minerální izolace. Chtěla jsem, aby byla chata příjemná a zároveň aby se pracovalo s přírodními materiály, které se do srubu hodí. Tohle řešení se mi osvědčilo.

V menším srubu topíme klasicky krbovými kamny – zatopíme a celý prostor se rychle prohřeje. Ve větším srubu je teplovodní podlahové vytápění a krásná moderní krbová kamna na přitápění, která mají navíc přímo integrovaný komín a speciální přívod vzduchu. U většího objektu jsme museli řešit přísnější požadavky kvůli administrativnímu zařazení stavby, takže do toho vstupují i věci jako energetické štítky a povinnosti, které člověk u běžné rekreační chaty nečeká.

Nejraději tu topím jen krbovými kamny, jsou velice účinná, kvalitní a opravdu na vytopení celého prostoru stačí. Srub se vyhřeje velice rychle. A na zahradě pak máme taky zajímavé topidlo – designový gril z cortenové oceli, který odolá všem povětrnostním vlivům a na kterém se dají celoročně připravovat opravdu chutná jídla.

Dispozici i vnitřní vybavení jsem navrhovala sama. Měla jsem jasnou představu, hodně jsem si inspirovala na Slovensku, v Polsku a na internetu. Jsem s výsledkem spokojená a lidé, co sem přijíždí, jsou ze srubu taky nadšení. To je pro mě největší odměna.

Část příček je z kulatin – to byl můj požadavek, protože uvnitř pak vidíte krásné detaily křížení srubových stěn a získá to tu pravou atmosféru. Další příčky jsou dřevěné nebo sádrokartonové. Je tu vše více slyšet, protože horní pokoje jsou pojaté jako loftové a celý prostor je propojený a otevřený.

Ne. Prostě srub. Když už jsem si měla splnit sen, musel to být srub. Žádná jiná stavba nemá takovou krásu a atmosféru jako dům z kuláčů.

Nejtěžší není postavit dům, ale to všechno kolem. Za mě jsou klíčové tři věci: prověřit územní plán ještě před koupí pozemku, počítat se sedáním a taky si dobře promyslet tvar domu. Nechtějte srub jako obyčejný čtverec nebo obdélník. Když je půdorys členitější (výklenky, zákoutí, vnitřní srubové příčky, křížení kuláčů do L nebo do T), vznikne v interiéru více míst, kde rohové spoje vyniknou, srub působí zajímavěji a má lepší atmosféru. U dodavatele je pak nejdůležitější zkušenost, kvalita práce a komunikace – u nás se to potvrdilo.