Architekti při rekonstrukci doslova radikálním způsobem otevřeli dispozici celého bytu

Odstranit z bytu téměř všechny stěny a dveře by pro většinu lidí bylo pošetilé, nepřijatelné nebo jednoduše absurdní. Znamenalo by to přijít o možnost se alespoň na chvíli uzavřít a odstřihnout se od okolního světa.

Práce, spánek, příprava jídla, hygiena nebo volný čas – to jsou základní lidské aktivity, kterým jsou v bytech tradičně vyhrazeny samostatné prostory. Ty si přizpůsobujeme tak, aby tyto činnosti probíhaly co nejefektivněji a nejpohodlněji, vysvětlují architekti z ateliéru RDTH. Jejich řešení pak vychází z vlastností lidského těla, ergonomie, potřeby světla a čerstvého vzduchu i z individuálních osobních preferencí majitelů.

Byty s klasickou dispozicí, kde se jednotlivé místnosti napojují na centrální chodbu, nemusí vyhovovat každému. Pevně dané hranice prostorů a jasně definované možnosti jejich využití, osvětlení či větrání mohou být pro někoho limitující. Takový byt pak může působit stísněně a nesvobodně, bez ohledu na velikost jeho podlahové plochy. A ta je v tomto případě velkorysá, činí 96 m2  (plus 8 m2 rozdělených mezi dvě lodžie).

Odstranění některých konzervativních pravidel otevírá prostor pro nový pohled na uspořádání i způsob užívání bytu. Jednotlivým pevným částem interiéru lze přiřadit odlišnou míru prostupnosti světla, zvuku či pohybu. Změna těchto parametrů umožňuje nahlížet na prostor z nové perspektivy – jako na otevřený, flexibilní a svobodný celek.

S výjimkou instalačního jádra a světlíku architekti odstranili z interiéru bytu všechny pevné příčky. Prostor následně znovu strukturovali způsobem, který již klasické zděné stěny ani dveře (s výjimkou dveří na WC) nepotřebuje.

Do středu dispozice vložili jediný kompaktní nábytkový blok. Jeho mírným pootočením vznikly jednotlivé funkční zóny bytu – jako kdyby měl dispozici 4+kk. Současně ale vzniká jeden plynulý, fluidní prostor – který působí jako velkorysé 1+kk a pro vytvoření prostorové hierarchie nepotřebuje místnosti s jasně definovaným začátkem a koncem.

Základními stavebními prvky interiéru jsou vestavěný nábytek, sklobetonové tvárnice a závěsy. Vše ostatní tvoří volně vložené prvky vybavení, doplňky a osobní předměty. Důležitou roli zde hraje také čas. Byt v této podobě reaguje na aktuální potřeby svých uživatelů a jednotlivá řešení počítají s možností budoucích úprav či proměn.

Byt dnes obsahuje dvě „kuchyně“. První, umístěná přímo v obytném prostoru, funguje spíše jako domácí kavárna. Není určena k vaření a v budoucnu ji lze snadno adaptovat na jinou funkci, kterou bude byt potřebovat.

Druhá, plnohodnotná kuchyně se všemi spotřebiči, je umístěna v zadní části dispozice. Navazuje na ni volně stojící pračka se sušičkou a systém otevřených regálů. Od zbytku prostoru je tato část oddělena závěsem, který lze během okamžiku odsunout a začít ji plně využívat podle aktuální potřeby.

Za centrálním nábytkovým blokem se nachází hygienické zázemí. WC, oddělené neprůhlednou – avšak světlo propouštějící – stěnou ze sklobetonových tvárnic, je jediným prostorem bytu s klasickými dveřmi.

Zvýšená část podlahy za nábytkovou sestavou ukrývá rozvody vody a kanalizace pro umyvadlo a dřez. Část funkcí koupelny je záměrně přesunuta mimo uzavřený prostor sprchy, díky čemuž je například umyvadlo využitelné mnohem univerzálněji a neslouží pouze hygienickým aktivitám.

Vizuální charakter bytu určuje několik základních materiálů a řešení. Především je to obnažený betonový skelet domu, kterému architekti navrátili jeho přirozenou materialitu surového betonu. Dále to jsou obvodové stěny s omítkou a flexibilní blackoutové závěsy, jež umožňují okamžitou regulaci světla a zlepšují akustický komfort.

Výjimečnou atmosféru bytu pak podtrhuje kombinace tradiční dubové parketové podlahy a světlo propouštějících sklobetonových tvárnic, využitých k oddělení hygienických prostorů. Interiér doplňuje bílý vestavěný nábytek, několik ikonických kusů volně stojícího mobiliáře, pokojové rostliny a osobní předměty.

Jak vysvětlují architekti, světelná elektroinstalace je záměrně velmi jednoduchá. Celý byt je napojen na jediný světelný okruh, jehož jednotlivá svítidla jsou ovládána digitálně – buď přímo z mobilních telefonů obyvatel bytu, nebo z domácího tabletu. Některá svítidla jsou zároveň spárována s vlastními digitálními kolébkovými vypínači, umístěnými na obvyklých místech.

Vybavení bytu reaguje také na bezprostřední dostupnost městských služeb. V docházkové vzdálenosti do deseti minut se nachází obchody s potravinami i dalším zbožím, restaurace a kavárny, sportoviště, parky, kulturní instituce, velká knihovna i stanice metra s přímým napojením na mezinárodní letiště. V praxi to znamená, že byt potřebuje pouze základní skladovací kapacitu pro potraviny a může si dovolit zůstat prostorově velkorysý a otevřený.

Vyšší míra otevřenosti je vědomým a informovaným rozhodnutím majitelů. Budoucnost však může přinést nové priority a potřeby. Dispoziční řešení proto počítá s možností snadno realizovatelných úprav – výměnou některých prvků vybavení nebo doplněním dělicích elementů, pokud by se v budoucnu ukázaly jako potřebné.