85 let dráhové cyklistiky na velodromu Třebešín. Přijďte si ho o víkendu prohlédnout i vyzkoušet

Velodrom v pražské čtvrti Třebešín patří k nejstarším a nejvýznamnějším cyklistickým dráhám v České republice. Počátky stavby sahají do roku 1941, kdy byla navržena inženýrem a závodníkem Josefem Šídlem. Původně bylo ve středu oválu fotbalové hřiště někdejší Viktorie Žižkov.

„Byl to zázrak českých sportovců, kteří nějakým způsobem dokázali v průběhu války uzmout cement a postavit si tento první velodrom,“ říká vedoucí trenér místního klubu TJ KOVO a bývalý profesionální cyklista Marek Mixa.

Jeho životnost ale nebyla dlouhá, na řadu tak přišly rekonstrukce, hlavně mezi lety 1966 a 1971, kdy vznikla nynější podoba oválu. Současný hladký povrch tvoří dvoumilimetrová směs cementu a epoxidu, která leží na deseticentimetrové betonové desce.

„Ten povrch je natolik unikátní, že se na něm dá jezdit i za deště, což je poměrně překvapující, to na velodromech většinou moc nejde. Je to velmi rychlá dráha, která se dá porovnávat s normálním dřevem v halách,“ dodává Mixa. Sportovci tu běžně jezdí rychlostí 50-60 km/h.

Ovál měří 333,3 metru, široký je 7,8 metru a má spád na rovinkách 7° a v klopených zatáčkách až 34°. „Sklon se různě mění, v zatáčce je větší, na rovinkách je menší. Přestože se zdá, že je to hodně klopené, tak na tom nikdo nepadá, nikdo se na to ani nebojí,“ uvádí Mixa.

Součástí cyklistického areálu, který stojí v pražských Strašnicích již 85 let, bývala budova hotelu, která ale nyní slouží jako domov důchodců. K oválu přiléhá tribuna, naproti ní je věž rozhodčích, u vchodu pak stojí budova se zázemím sportovců se společnými prostorami či posilovnou. Zajímavostí je, že objekt v minulosti sloužil také jako vojenská kasárna.

Na dráze se pravidelně konají soutěže i kvalifikace na olympijské hry a mistrovství světa. V posledních týdnech v areálu proběhl významný závod Grand Prix Framar, který je nejstarším závodem v dráhové cyklistice v Evropě.

V prostorách sídlí cyklistické tréninkové středisko mládeže KOVO Praha. Jádrem klubu jsou malé děti, kterých je zhruba 600. Ty jsou doplněny dvoustovkou závodníků. Na dráze jezdí děti od útlého věku, již na odrážedlech.

Pětadvacetičlenný elitní závodní tým je složen z kluků a holek ve věku okolo 17 let. Naopak nejstarším závodníkům je okolo 80 let. Na třebešínskou dráhu jezdí trénovat i zahraniční jezdci, například v době našeho natáčení si areál přišli obhlédnout zástupci z Indie.

„Velodrom je určený úplně pro každého. Je to sice uzavřené sportoviště, slouží primárně pro členy, ale na druhou stranu se členem může stát úplně každý a rádi ho přivítáme,“ říká hlavní trenér.

„Máme i členy, kteří si tady hází vlaštovky nebo používají různé RC modely (na dálku ovládané zmenšené napodobeniny dopravních prostředků - pozn. red.). Součástí dění tak nejsou jen cyklisté,“ popisuje s úsměvem celkové využití prostor.

On sám se cyklistice věnuje už od dětství. „Je to můj život,“ shrnuje. Češi jsou podle něj národem sportovců. „Dneska se říká, že mladší generace je taková línější, já s tím nesouhlasím,“ oponuje.

Dělají podle něj jen to, co jim dospělí „dovolí“, třeba tráví už od dětství čas s mobilními telefony. „Ale když jim dáme vhodné prostředí a nastavíme to tak, aby je to bavilo, tak oni ten telefon ještě rádi odloží a rádi si zasportují,“ popisuje ze zkušenosti.

Jízdu na velodromu navíc hodnotí jako nejbezpečnější formu cyklistiky. „Protože na silnici je spousta aut, tam se občas bojím i já. A v lese může člověk narazit do stromu nebo do kamene. Na dráze, byť je klopená a člověk může mít na začátku nějaké obavy, tak nehrozí srážka s žádným pevným předmětem,“ uvažuje Mixa.

Další tuzemské velodromy, ať už otevřené, polootevřené nebo kryté, se nacházejí například v pražské Motole, Brně, Prostějově, Plzni či Lounech.