Země původu ČR. Častá lež u zfalšovaných ojetin

Velký klam rozkrývá nejnovější analýza společnosti Cebia, která porovnala údaje ze servisů a pojišťoven s tím, co se píše v inzerci u 47 tisíc nabízených ojetin.

„Prodejci u ojetých aut vůbec neuvádějí jako zemi původu Řecko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko či Litvu. Ačkoli se v inzerátech nenašlo ani jedno auto s původem z těchto zemí, ve skutečnosti z nich pocházela pětina analyzovaných aut.

Prodávajícím pak v inzerci nejčastěji tvrdili, že jde o vůz dovezený z Německa (55 %) nebo o vůz s českým původem (39 %),“ potvrdil Právu šéf Cebie Martin Pajer.

Pět procent aut s lživě uvedeným původem pochází dokonce z jižní Afriky, Ománu, Jižní Ameriky či ze zemí Perského zálivu. I u nich prodávající nejčastěji tvrdí, že auto bylo dovezeno z Německa, nebo že je to jetý vůz s tuzemským původem.

Problém je v tom, že běžný zájemce o koupi ojetého vozu nemá šanci z dokumentů vyčíst, že je obelháván v tak základní věci. Stačí totiž, když prodejce požádá o duplikát technického průkazu poté, co je vůz už přihlášen v ČR, a v nově vydaném techničáku už skutečná historie uvedená není.

Proto by měl každý, kdo si kupuje ojeté auto, žádat od prodejce podrobné servisní záznamy, nejen v tzv. servisní knize, ale vedené třeba v interním systému, jako to mají autorizovaní prodejci aut dané značky.

To je mimochodem jedna z nejjistějších cest nákupu: jít k dealerovi, jehož si posvětila daná automobilka. Obvykle je to tak, že nové auto zde servisují a vedou o tom záznamy od počátku. Často pak po čtyřech pěti letech jdou do bazarového prodeje vozy z leasingů. Co se původu a stáčení tachometru týče, tak to riziko minimalizuje.

Další možnost je, koupit si za pár set korun informace z historie, které firmy jako Cebia získávají z nejrůznějších databází. Pokud je v určitém časovém úseku v historii mezera, může to indikovat nekalost, tedy pokud nepořizujete třeba 15 let starou dodávku, kde se to už zase tak moc neřeší.

„My třeba data externím firmám o servisech vozů neposkytujeme, ale u námi prodávaných vozů, co jsou nové, a pak i na bazaru je samozřejmě evidujeme od počátku. Externí firmy na ověření ale i tak mají záznamy z STK,“ vysvětlil jeden z operátorů prodeje ve společnosti, Emil Frey v Praze.

Každopádně by člověk neměl podléhat falešnému kouzlu naleštěného vozu s příběhem, že je to jedinečné auto po důchodci z Německa nebo z Vysočiny. Šmejdům s auty se totiž pořád vyplácí za 30 tisíc Kč koupit vrak po bouračce nebo díly z kradených aut, narovnat je, vytahat na dílenské stolici, vybrousit a nalakovat a pak prodávat i o 200 nebo 300 tisíc korun dráž.