Starý známý smrad. Wartburg 353 začali v NDR vyrábět před 60 lety

Motor wartburgu byl sice dvoutakt jako u trabantu, ale na rozdíl od něj byl vodou chlazený a disponoval třemi válci o objemu 900 a později 992 cm³ a zhruba dvojnásobným výkonem až 50 koní. Jeho původ je možné vystopovat do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela vůz, později vyráběný jako dvoudveřová IFA 9.

Z něj první wartburg převzal i přední poháněnou nápravu a odpružení. Typ, který nesl označení 311 a který začal z bran továrny vyjíždět v roce 1956, patří dodnes k nejelegantnějším vozům socialistické provenience.

Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací - základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existovaly i kombi, kupé nebo kabriolet. Právě „třistajedenáctka“ patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají za půl milionu korun i dráž.

Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300 000 kusů.

Wartburg 353 se veřejnosti představil na lipském veletrhu v roce 1966 a tehdy asi nikdo netušil, že jen s dílčími úpravami bude z výrobních pásů sjíždět celé čtvrtstoletí. Karoserie nového typu ztratila téměř vše z elegance předchůdce, její tvary ze všeho nejvíc připomínaly několik vzájemně pospojovaných krabic. Co ale zůstalo, to byl velkorysý vnitřní prostor - tentokrát ale jen sedanu, kombi a později vyvinutého pick-upu - a také nemilosrdně zastarávající dvoutaktní motor s typickým zvukovým projevem „drn-drrrrn“.

Východoněmečtí konstruktéři sice přišli s několika návrhy na novou pohonnou jednotku (včetně rotačního Wankelu), případně na celý nový vůz. Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach třeba zrodil wartburg kupé se zbrusu novou karoserií z plastu a motorem od Renaultu. Ze spolupráce s francouzskou automobilkou ovšem nakonec sešlo a bez dopadu na vozový park skončil i několikaletý vývoj automobilu, který měl vznikat v kooperaci NDR a ČSSR.

Z plánů ale nakonec zůstalo jen několik osamocených prototypů v muzeích v Česku a Německu. Nového motoru se wartburg, podobně jako jeho věrný souputník trabant, dočkal až na konci kariéry v roce 1988.

I v jeho případě se jednalo o pohonnou jednotku z produkce Volkswagenu, tentokrát o objemu 1,3 litru. Ani nový motor, kvůli kterému museli konstruktéři wartburg podstatně předělat, ale zastaralý automobil, kterého se celkem vyrobilo skoro 1,4 milionu kusů, nemohl zachránit. Poslední wartburgy vyrobili 10. dubna 1991, jen tři týdny předtím, než se rozloučil i trabant.

Výroba aut v Eisenachu má bohatou tradici, první vůz se jménem Wartburg vznikl ve francouzské licenci už v roce 1898. Začátkem 20. století začala továrna vyrábět auta pod značkou Dixi a v roce 1928 celou firmu převzalo BMW. „Bavoráky“ se zde vyráběly až do roku 1942, kdy dostala přednost válečná výroba. Po válce se Eisenach ocitl v sovětské okupační zóně - město leží jen pár kilometrů od pozdější vnitroněmecké hranice - a zařízení poničené továrny mělo skončit v Sovětském svazu.

Nakonec se ale do továrny vrátila výroba aut, z bran vyjížděly předválečné modely, od roku 1951 ale pod označením EMW - v té době totiž obnovila výrobu i bavorská továrna a prosadila svá práva na značku. Všechny „bavoráky“ z let 1945 až 1951 tedy pocházejí z Eisenachu.

V polovině 50. let nakonec přišlo nové zadání a továrna se z luxusních šestiválců přeorientovala na dvoutakty pro širší okruh zákazníků. Automobilový průmysl z Eisenachu ale neodešel ani po roce 1991, dnes za městem v režii koncernu Stellantis vznikají vozy Opel.